Těžba fosilních paliv v Norsku

V následujících několika stránkách se budu zabývat nerostným bohatstvím jednoho z evropských států, Norska. Řeč bude zejména o těžbě ropy a zemního plynu, v současnosti tolik potřebných surovinách. Přestože tato země stále není členem EU (příslušná kritéria pro vstup do EU sice splňuje, avšak občané vstup již dvakrát odmítli v referendu), na evropském kontinentu patří mezi silné hráče. Přistoupením na dohodu o EHP (Evropský hospodářský prostor) Norsko zůstává v těsném kontaktu s EU a jejími členy. Přesto je ale vně rozhodovacího procesu a jen ve velmi omezené míře může ovlivňovat tvorbu další legislativy, kterou ovšem musí dodržovat. Dohoda o EHP zajišťuje svobodný přístup na jednotný vnitřní trh Unie. Jeho zboží, služby, osoby a kapitál se mohou volně pohybovat v celém Evropském hospodářském prostoru. Od 25. března 2001 je Norsko po boku ostatních severských států plnoprávnými členy schengenského systému. Norsko je vysoce průmyslově rozvinutá země a zároveň sociální stát. Odvětvími, která zaměstnávala nejvíce lidí, byly tradičně primární sféra, průmysl a stavebnictví. V posledních 20 letech se ovšem zvýšil počet osob zaměstnaných ve státním sektoru a ve službách. Stát je významným vlastníkem lesů, půdy, vodních zdrojů a elektráren. Stát také provozuje průzkum výskytu a těžbu ropy a zemního plynu v norském pevninském šelfu, ovšem za účasti dalších soukromých a zahraničních společností. Statoil, který je v plném vlastnictví státu, má také zájmy v petrochemických průmyslových podnicích na pevnině. Vysoká materiální životní úroveň v dnešním moderním Norsku nespočívá výhradně na přírodních zdrojích země, ale na postupném procesu industrializace, jaký probíhá i v ostatních západoevropských zemích. Poté co byla na konci 60. let u norského pobřeží zahájena těžba ropy a zemního plynu, vývoj k blahobytu se ještě zrychlil.