Náhled - Úmluva o právech dítěte a její naplňování v pedagogické praxi

Náhled diplomové práce - Úmluva o právech dítěte a její naplňování v pedagogické praxi

6. Sociálně právní ochrana dětí

6.1. Zákon o sociálně právní ochraně dětí

Sociálně-právní ochrana určuje vztah demokratického státu a jeho orgánů k rodině a k výkonu rodičovské zodpovědnosti. Deklarace práv dítěte, přijatá Valným shromážděním 20. listopadu 1959 a Úmluva o právech dítěte deklaruje rodinu jako základní jednotku společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, která musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla plnit svou úlohu. Dítě pak ve smyslu těchto mezinárodních dokumentů potřebuje pro svou tělesnou a duševní nezralost zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením a po něm. Listina základních práv a svobod věnuje pozornost dětem a rodině v článku 32 tak, že dává rodičovství a rodinu pod ochranu zákona a dětem a mladistvým zaručuje zvláštní ochranu. Zákon o Sociálně právní ochraně dětí(SPOD) proto také respektuje jeden ze základních principů fungování rodiny, a to právo a povinnost rodičů společně vychovávat a pečovat o děti a pokud je toho třeba požadovat pomoc. Jakékoliv zasahování do soukromí a rodinného života je možné teprve tehdy, jestliže rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu dětí o to požádají a nebo se o ně nemohou nebo nechtějí starat. Zákon o SPOD tak určuje sociální události a míru ingerence státu a jeho orgánů do soukromí a rodinného života. Proto je třeba, aby pro orgány, které vykonávají sociálně-právní ochranu byl vytvořen právní předpoklad, který v souladu s Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o právech dítěte umožní těmto orgánům účinně sociálně-právní ochranu realizovat.Základním prostředím výchovy dětí je rodina, která pak spolupracuje se školou a s dalšími institucemi. V případech, kdy je funkce rodiny nějakým závažným způsobem narušena, musí se o dítě postarat někdo jiný (fyzická či právnická osoba).

Zákon 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, stanoví podmínky pomoci dětem, které buď rodiče nemají anebo se o ně rodiče řádně nestarají, případně těm, které se nezařadily do normální společnosti (např. delikventi) nebo se stali obětí násilí. Tato norma stanoví jednak základní zásady sociálně právní ochrany dětí, dále stanoví podmínky pro pěstounskou péči a ústavní a ochrannou výchovu. Sociálně-právní ochrana dítěte je podle § 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen zákon o SPO) chápána jako ochrana práva dítěte na zajištění práva na život, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Ochrana dítěte, která je širším pojmem než sociálně-právní ochrana, tak zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práv a oprávněných zájmů dítěte, a je proto upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly. Z této skutečnosti je zřejmé, že právní úpravu ochrany dítěte nelze zahrnout do jediného právního předpisu.

6.2. Naplňování zákona v praxi

Kurátoři pro děti a mládež pracují s rodinami, ve kterých žijí děti s poruchami chování a které se dopustily trestného činu, rodičům poskytují pomoc, dále provádějí komplexní sociálněprávní poradenství a sociální terapii v problémových rodinách a s problémovými skupinami nebo jedinci. Vyhledávají děti, jejichž rodiče nebo jiné osoby zodpovědné za jejich výchovu, neplní své povinnosti, nezabezpečují dostatečně péči o ně nebo jejich výchovu či zdárný vývoj ohrožují, případně narušují. Působí tak, aby došlo k odstranění příčin i důsledku takového chování dospělých osob.
U problémových a nezvladatelných dětí podávají kurátoři soudu podnět k nařízení ústavní výchovy a zprostředkovávají jejich umístění do diagnostických ústavů. Jsou povinni nejméně jednou za šest měsíců navštěvovat děti, kterým byla nařízena ústavní výchova v zařízení a jsou v kontaktu s rodiči nebo osobami odpovědnými za jejich výchovu za účelem odstranění důvodů, pro které bylo dítě umístěno do ústavního zařízení. V případě, že pominuly důvody pro nařízení ústavní výchovy, dávají soudu podněty na její zrušení. Po propuštění dětí nebo mladistvých z ústavní či ochranné výchovy pečují o to, aby tyto osoby byly přijaty do škol, vhodných učebních oborů a zaměstnání. V rámci této činnosti spolupracují se školami, úřady práce, zaměstnavateli apod.

V rámci přípravného řízení spolupracují s orgány Policie ČR. Následně se osobně zúčastňují řízení u soudu v trestních věcech mladistvých. Kurátoři vypracovávají na žádost policie, soudů a státního zastupitelství zprávy o výchovném prostředí nezletilých, jejich chování a stupni mravního narušení.
V souladu se zněním zákona o přestupcích se zúčastňují přestupkového řízení, které je vedeno proti mladistvým.
V rámci činnosti komise pro sociálně-právní ochranu dětí připravují podklady pro její jednání — vedení pohovoru s nezletilými nebo řízení o výchovných opatřeních komise. Jednání komise se podle potřeby zúčastňují osobně.
Samozřejmostí je vzájemná spolupráce s obecními úřady, městskými úřady, zdravotnickými zařízeními, policií, soudy, státními zastupitelstvími, zaměstnavateli nezletilých a dalšími zainteresovanými orgány a organizacemi.
Stejně jako terénní sociální pracovnice podávají kurátoři v případě ohrožení života nebo příznivého vývoje dítěte návrh k soudu na nařízení předběžného opatření dle § 76a občanského soudního řádu v platném znění. Rovněž zabezpečují sociálně právní ochranu dětí a mladistvých v obecné rovině — uplatňují garanci ochrany práv nezletilých dětí, zprostředkovávají odbornou specializovanou pomoc jednotlivcům i rodinám ze strany zdravotnických a jiných odborných zařízení včetně nestátních subjektů.

6.3 Působnost úřadů a dalších institucí

Okresní úřady – dnes úřady, které tento úkol po jejich zrušení převzaly – anebo instituce, které obdržely pověření k k výkonu sociálně právní ochrany dětí mohou buď samy

• vyhledávat děti, které tuto ochranu potřebují a oznámit okolnosti příslušnému úřadu,
• působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské způsobilosti,
• projednávat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte,
• pomáhat rodičům při řešení výchovných problémů,
• pořádat přednášky a kurzy zaměřené na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou

anebo mohou zařízení odborného poradenství pro péči o děti, zařízení sociálně výchovné činnosti, zařízení pro děti vyžadující odbornou pomoc, výchovně rekreační tábory pro děti, nebo zařízení pro výkon pěstounské péče. Charakteristika těchto zařízení je v § 40-45 uvedeného zákona. Výkon tohoto zákona je v kompetenci Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky.

6.4 Prevence a legislativní návrhy

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil předkládá několik návrhů ke zlepšení ochrany práv dětí. Pomoci má například vytvoření specializovaného senátu pro tzv. mezinárodní únosy dětí nebo prevence v podobě informování veřejnosti o problematice mezinárodních rodin. K rychlejšímu výkonu rozhodnutí odnětím dítěte mají také přispět změny v občanském soudním řádu.
Pro zefektivnění ochrany dětí vytvořil ministr v březnu pracovní skupinu pro otázky tzv. mezinárodních únosů dětí a výkonu rozhodnutí odnětím dítěte. „Pracovní skupina zhodnotila českou právní úpravu v těchto oblastech a navrhla řešení vedoucí k odstranění zjištěných nedostatků. Cílem je, aby zájem dítěte byl prvořadým hlediskem uplatňovaným veřejnými orgány při řešení rodinné problematiky,
Pracovní skupina složená z odborníků ministerstva spravedlnosti, ministerstva práce a sociálních věcí, soudců a neziskového sektoru zhodnotila, že současná právní úprava i prováděcí předpisy jsou nedostačující. Podle závěrů skupiny jsou potřeba jak legislativní a technické změny, tak posílení prevence.

Cílem ministerstva spravedlnosti v oblasti výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí je prosadit takové legislativní změny, které by pomohly v co největší možné míře vyloučit negativní dopady na psychiku dítěte. Snahy tak směřují především k urychlení soudního řízení, a dále pak k vyřešení otázky, jak zabránit ovlivňování dítěte jedním z rodičů. Příslušnými ministry (spravedlnosti, vnitra, zdravotnictví, školství, práce a sociálních) byl již podepsán text nové meziresortní instrukce pro postup soudu při výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, který nahradí předchozí zastaralou instrukci z roku 1988. V této instrukci se například preferuje způsob odnětí dítěte mimo rodinné prostředí (např. ve škole, ale mimo kolektiv).