Náhled - Posouzení ekonomické efektivnosti kapitálu v odvětvích národního hospodářství

Náhled diplomové práce - Posouzení ekonomické efektivnosti kapitálu v odvětvích národního hospodářství


2. Kapitálová struktura

Finanční struktura představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho majetek. Z dynamického hlediska ukazuje strukturu přírůstku podnikového kapitálu, ze kterého je financován přírůstek majetku. Vedle pojmu finanční struktura se používá i pojem kapitálová struktura. Zachycuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho fixní majetek a trvalá část oběžného majetku. Jde tedy o strukturu dlouhodobého kapitálu podniku. Kapitálová struktura podniku je pouze částí jeho finanční struktury. Termínu kapitál se v podnikové ekonomice užívá pro finanční zdroje to znamená pro pasiva.


Celková velikost podnikového kapitálu závisí na mnoha okolnostech. Jedná se např. o velikost podniku nebo-li rozsah podnikání měřený objemem výkonů, počtem zaměstnanců a velikostí základního kapitálu. Nutná je přiměřená velikost. Podnikatel si volí velikost podniku s ohledem na nejlepší výnosnost a samozřejmě své možnosti, ta je ovlivněna druhem výroby, právní formou podniku, atd. Nejužívanějším kritériem je počet zaměstnanců. V EU se používá třídění na mikropodniky (1 – 9,) malé podniky (10 – 99), střední podniky (100 – 499) a velké podniky (nad 500 zaměstnanců). V ČR se v současné době používá kombinované kritérium, a to počet zaměstnanců a výše obratu (toto kritérium vypovídá o tom, jak je podnik úspěšný při srovnání s ostatními, jak dokáže zhodnotit své vložené prostředky). Obecnou platností je, že čím větší podnik, tím větší kapitál vyžaduje. Dalším faktorem je stupeň mechanizace, automatizace, (čím vyšší použití techniky, tím zpravidla větší kapitál). O aktuálním rozsahu kapitálu rozhoduje rychlost obratu kapitálu (čím rychlejší obrat, tím menší kapitál). V neposlední řadě nelze opomenout organizaci odbytu. Podnik s vlastní prodejní sítí vyžaduje vyšší kapitál než prodej přes obchodní podniky. I když má rychlejší obrat hotovosti, protože se zkracuje oběh peněz. I když má rychlejší obrat hotovosti, protože se zkracuje oběh konečné produkce. Vyžaduje značné finanční prostředky k tomu, aby zajistil trvale plynulý chod jednotlivých dílčích jednotek, to znamená od fáze zásobování přes výrobu až po dostatečné dodávky hotových výrobků do svých prodejen. To rovněž souvisí se zajištěním vhodné propagace na trhu, a tím i uspokojivou poptávkou, která zajistí požadovanou výši zisku. A v neposlední řadě potřebuje kvalifikovaný personál pro všechny činnosti.

Při hodnocení celkové velikosti podnikového kapitálu se uvádí, že podnik by měl mít pouze tolik kapitálu, kolik je schopen hospodárně, efektivně využít. Má-li kapitálu více než potřebné množství, které může efektivně a hospodárně využít, říkáme, že podnik je překapitalizován. Toto tvrzení má své protikladné stránky, v prvé řadě, každý podnik se snaží udržovat dostatečné množství hotovosti a finančních prostředků, ale toto udržování prostředků v podniku je velice nákladné a zároveň nepřináší žádné další pozitivní efekty.

Na druhé straně je možné zabránit riziku, že bude nutné si půjčovat kapitál. Příklad: u akciové společnosti to znamená, že bylo emitováno více akciového kapitálu, než může být efektivně použito. Výsledkem potom je, že akciová společnost není schopna vydělat tolik zisku, aby akcionáři dostali požadovanou míru dividend.

Má-li podnik naopak kapitálu méně než potřebuje pro svou plynulou činnost, způsobuje to poruchy v chodu podniku, podnik je podkapitalizován. K tomu často dochází v období expanze podniku, kdy podnik rozšiřuje výrobu a prodej, tím rostou jeho aktiva (zásoby, pohledávky, hmotný majetek), která nejsou kryta potřebnými finančními zdroji.V této situaci podniky trpí nedostatkem likvidního majetku, který by bylo možné okamžitě zpeněžit. Podnik se zadlužuje u svých dodavatelů a tímto krátkodobým cizím kapitálem je kryt i dlouhodobý majetek. Podnik se dostává do platební neschopnosti, což bývá počátkem jeho konce. Z tohoto důvodu je nutné věnovat důslednou pozornost při vypracování podnikatelského plánu.

2.1. Vlastní kapitál


Vlastní kapitál (vlastní zdroje) je kapitál, který patří majiteli (majitelům). Tyto zdroje jsou poskytovány na základě vlastnické struktury ve formě vlastnických podílů. Je hlavním nositelem podnikatelského rizika (u obchodních společností výhradním nositelem, u podniku jednotlivce spolu s jeho osobním majetkem). Jeho podíl na celkovém kapitálu je proto ukazatelem finanční jistoty (nezávislosti) podniku. Vlastní kapitál není stálou veličinou, ale kolísá podle výsledků hospodaření.

Vlastní kapitál v podniku jednotlivce tvoří jeho peněžitý i nepeněžitý vklad, popř. vklady jeho společníků. Výše vlastního kapitálu se mění podle výsledků hospodaření dosahuje-li podnik zisk (a vlastník jej celý nespotřebuje), vlastní kapitál roste, je-li podnik ztrátový, vlastní kapitál klesá.

Vlastní kapitál obchodní společnosti (různé členění podle forem podnikání) je rozdělen do několika položek:


1/ Základní kapitál – je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do společnosti. Základní kapitál je povinná součást vlastního kapitálu nařízena zákonem v minimální výši u podniků, kde podnikatelé ručí omezeně (vytváří se v komanditní spol., ve spol. s ručením omezeným a v akciové společnosti). Jeho hodnota je zapsána v obchodním rejstříku.


2/ Fondy ze zisku – některé se vytvářejí přímo ze zákona (v s.r.o. a a.s. zákonný rezervní fond v družstvech nedělitelný fond), nebo je jejich tvorba předepsána stanovami podniku. Slouží ke krytí ztrát, jsou pojistkou proti různým rizikům v podnikání a pomáhají překonat nepříznivý průběh hospodaření.


3/ Nerozdělený zisk – je část zisku po odvodu daní, která slouží k dalšímu podnikání, představuje zisk z minulých let. Nemusí mít podobu hotových peněz v pokladně ani peněz na účtech u banky, které by mohly být využity k platbám. Proto vysoké částky nerozděleného zisku nemusí být zárukou dostatečné výše volných peněžních prostředků k úhradě závazků, to platí i pro zisk běžného účetního období. Na druhé straně vlastní kapitál snižuje ztráta běžného účetního období i neuhrazená ztráta z minulých let.


Skutečnou výši vlastního kapitálu tvoří rozdíl mezi skutečnou hodnotou aktiv podniku a skutečnou hodnotou jeho dluhů, tato hodnota je vždy vyčíslena ve výkazu zisku a ztrát.

2.2. Cizí kapitál – zdroj financování hospodářské činnosti


Cizí kapitál představuje významnou součást finanční základny podniku, bez které se obejde málokterý podnik, je dluhem (závazkem) podniku, který podnik musí v určené době splatit. Podle této doby jej rozdělujeme na krátkodobý cizí kapitál (je poskytován na dobu do 1 roku) a dlouhodobý cizí kapitál (je poskytován na dobu delší než 1 rok), patří sem i rezervy.


1. Krátkodobý cizí kapitál (krátkodobé závazky, běžná pasiva) představují krátkodobé bankovní úvěry (např. kontokorentní), dodavatelské úvěry (dodavatel dodá zboží na úvěr), zálohy odběratelů (jsou k dispozici podniku do doby dodávky), půjčky, částky dosud nevyplacených mezd a platů, dlužné daně, výdaje příštích období (náklady, které budou zaplaceny v budoucnu) a další.


2. Dlouhodobý cizí kapitál tvoří dlouhodobé bankovní úvěry, dlouhodobé závazky (leasingové dluhy, emitované dluhopisy, dlužní úpisy) a rezervy. Rezervy jako zdroj financování jsou určeny na krytí nepředvídaných výdajů, např. v souvislosti se ztrátami vyplývajícími z kurzových ztrát a rovněž na krytí přesně vymezených budoucích výdajů, např. rezervy na opravu hmotného majetku. Rezervy mohou představovat zadrženou část dosud nevykázaného zisku, neboť zákonné rezervy jsou vytvářené na vrub nákladů. Jejich výše je omezena, např. ve výši 2 % na pohledávky z úvěrů se sjednanou lhůtou splatnosti delší než jeden rok a 10 % na pohledávky z úvěrů, které jsou po sjednané lhůtě splatnosti.


V rámci bilance cizích zdrojů může podnik vykázat i tzv. ostatní pasiva v podobě výdajů příštích období, výnosů příštích období a kurzových rozdílů pasivních.


Cizí kapitál samozřejmě není poskytován zadarmo. Nákladem za jeho používání je úrok a ostatní výdaje spojené s jeho získáváním (bankovní aj. poplatky, provize) při tom všeobecně platí, že krátkodobý (v krátké době splatný) kapitál (úvěr) je levnější než dlouhodobý (v období delším než 1 rok splatný) kapitál. Podle mého názoru to není zcela přesné, jelikož krátkodobý kapitál může být mnohem dražší a to platí i v ČR. Základním hlediskem je, že u krátkodobých úvěrů jsou mnohem vyšší úroky, které představují cizí náklad, které se musí uhradit bez ohledu na hospodářské výsledky podnikatelského subjektu. Dále zde je důležitým bodem i případné penále za prodlení ze splácení úvěrů a v neposlední řadě je nutné, aby tento vypůjčený kapitál byl dostatečně zajištěn. Proto se zvyšuje riziko platební neschopnosti, protože tento kapitál (krátkodobý dluh) musí být splácen v poměrně krátké době. Měl by proto být použit pouze k financování těch složek majetku, kterými lze rychle a beze ztrát dluhy splatit, jde o likvidní aktiva, především peníze, splatné pohledávky, případně hotové výrobky.


Naproti tomu dlouhodobý kapitál (tím je i vlastní kapitál) by měl finančně krýt dlouhodobý majetek a dlouhodobě vázaný oběžný majetek. Důležité je udržovat optimální poměr dlouhodobých a krátkodobých zdrojů. Nejdražší je ovšem kapitál získaný emisí akcií (ten však není splatný nikdy, a z tohoto pohledu je pro podnik nejméně rizikový). Tvrzení vychází ze vztahu rizika a času – čím více jdeme do budoucnosti, tím větší je nejistota a tím i riziko. Nutné je zaměřit se na růst bohatství v čase, vyjádřený růstem ceny jedné akcie. Totéž můžeme vyjádřit i na základě hlediska rizika, platí totiž: čím vyšší riziko, tím vyšší požadovaný výnos. Všeobecně o cizím kapitálu platí: vypůjčené peníze pomáhají víc vydělat! Je-li však peněz vypůjčeno příliš mnoho, zvyšuje se finanční riziko (možnost vzniku platební neschopnosti), narušuje se celková finanční stabilita podniku a náklady na kapitál začnou růst.


Pro použití cizího kapitálu existuje mnoho důvodů. V případě, že podnikatel nedisponuje dostatečně velkým vlastním kapitálem nezbytným k založení podniku. Má možnost přibrat společníka, založit družstvo či a. s., což však omezuje jeho pravomoci a je to dražší operace než bankovní úvěr. Odlišným případem je, když podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy jej potřebuje k nákupu strojů, surovin apod. Získaný cizí kapitál mu může umožnit uskutečnit dříve nerealizovatelné akce. Dalším důvodem je, že při použití cizího kapitálu nevznikají jeho poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku. Ale důležitou roli zde hraje otázka času, protože pokud není cizí kapitál k dispozici včas, ztrácí veškerá práva, která přechází na konkurzního správce  konkurz. Zatímco přibíráním nových společníků rozřeďuje vlastní kapitál a tím i řídící pravomoci. V neposlední řadě můžeme uvést, že cizí kapitál je všeobecně levnější než kapitál vlastní. Protože v případě zapojení cizího kapitálu je možné využít působení tzv. pákového efektu.

Když poměr cizích zdrojů převýší v kapitálové struktuře společnosti vlastní kapitál, považuje se podle některých kritérií podnik za předlužený. Stupeň zadlužení ovlivní návratnost vlastního kapitálu. Čím vyšší je stupeň zadlužení, tím vyšší je rentabilita vlastního kapitálu, ale vedle tohoto se zvyšuje i finanční rizikovost projektu, roste možnost bankrotu, protože každý úvěr včetně úroků se musí splácet. Obranou proti tomu je včasné zpracování variantních scénářů a plánů, které respektují objemovou citlivost investičních projektů. Nelze opomenout i další důležitou výhodu, která se uplatňuje při použití cizího kapitálu  úrokové platby jsou obvykle daňově odečitatelná položka. To znamená, že efektivní cena za použití cizího kapitálu bude pro podnik nižší, než je cena požadovaná poskytovateli kapitálu.


V normálních podmínkách málokterý podnikatel pracuje bez cizího kapitálu. Proti většímu použití cizího kapitálu je však možné uvést následující skutečnosti. Hlavní skutečností je, že cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu. Při velkém rozsahu dluhů roste nebezpečí bankrotu. Dalším faktorem je to, že každý další dluh je dražší a je obtížnější jej získat, protože potenciální věřitelé se obávají o svůj kapitál v případě likvidace vysoce zadluženého podniku. Dále je nutné uvést, že vysoký podíl cizího kapitálu omezuje jednání managementu, které musí být přizpůsobeno věřitelům. Proto se používá i nových forem financování (např. leasing, factoring, forfaiting).


Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem se u různých podniků liší. Závisí na odvětví, ve kterém podnik pracuje (v průmyslových podnicích většinou převládá vlastní kapitál, u obchodních je poměr cca 50 : 50, u peněžních podniků výrazně převládá kapitál cizí), na struktuře majetku (čím vyšší podíl investičního majetku, tím vyšší podíl vlastního resp. dlouhodobého cizího kapitálu), na subjektivním postoji podnikatele nebo manažerů, na úrokové míře bank (ta je závislá na vládní politice), na výnosnosti podniku (čím je vyšší výnosnost podniku, tím větší cizí kapitál a vyšší úrokovou míru si může dovolit), na stabilitě tržeb a zisku (podnik s rostoucími tržbami a ziskem si může dovolit větší zadlužení, naopak podnik s odbytovými potížemi musí další úvěr pečlivě vážit).


TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde