Náhled - Mezinárodní účetní standardy
Náhled bakalářské práce - Mezinárodní účetní standardy
1 Dlouhodobá hmotná aktiva
Dlouhodobá hmotná aktiva upravuje především standard IAS 16. Předmětem tohoto standardu jsou spolehlivě ocenitelné pozemky, budovy a zařízení, které jsou účetní jednotkou drženy a užívány za účelem dosažení ekonomických užitků po dobu delší než je jedno účetní období, přitom naplňují definici aktiv a nejsou specificky upraveny jiným standardem. ČÚL upravuje dlouhodobý majetek především v Zákoně o účetnictví, Vyhláškou č. 500/2002 Sb., ČÚS č. 005 a 013. Vzhledem k tomu, že české účetnictví do značné míry staví na souladu s daňovou legislativou, tak odkazy na dlouhodobý majetek můžeme najít i v Zákoně o daních z příjmu.
Jako mnoho dalších oblastí, nalezneme problematiku dlouhodobých hmotných aktiv v mezinárodních standardech rozepsanou podrobněji než v ČÚL a i v této oblasti narazíme na řadu rozporů mezi oběma účetními systémy. Mezinárodní standardy se zde snaží nabídnout uživateli účetních informací ekonomicky precizní pohled, který mu umožní lépe posoudit ekonomickou situaci účetní jednotky. Pro vykazování majetku používají standardy detailně rozpracované a promyšlené postupy, které jsou ale výrazně časově náročnější a kladou daleko větší požadavky nejen na účetní oddělení, ale na celý podnikový management.
IAS 16 člení hmotná aktiva na pozemky, budovy, stroje, lodě, letedla, motorové dopravní prostředky, nábytek a kancelářské zařízení, přičemž pro tato aktiva nestanovuje peněžní limit, od kterého by je měl podnik klasifikovat jako dlouhodobá hmotná. Naproti tomu standard vyzdvihuje povinnost splnění obecných požadavků na aktivum, jeho spolehlivé ocenění, dostatečně jisté budoucí ekonomické užitky a dobu užívání delší než jedno účetní období. Mezinárodní účetní standardy umožňují společnosti utvářet soubory hmotných aktiv za předpokladu, že mají stejné technicko ekonomické určení a nepředstavují z hlediska účetnictví podniku významnou položku (může se jednat například o formy nebo nástroje). Naopak v případě, kdy je možno aktivum rozdělit na více částí (komponentů) a toto rozdělení nám umožní lépe alokovat náklady (odpisy) k užitkům plynoucím z aktiva, vyžaduje IAS 16 takový majetek rozdělit. Náhradu součásti zařízení podle standardu provedeme vyřazením nahrazovaného komponentu (který by v té době měl být odepsán na zbytkovou hodnotu) a zařazením nového komponentu, který budeme opět odpisovat po dobu jeho předpokládané životnosti. Náhradní díly k hmotným aktivům jsou evidovány na účtech hmotných aktiv pokud podnik očekává, že po jejich instalaci je bude užívat (a odpisovat) déle než jedno účetní období. V opačném (a patrně častějším) případě budou náhradní díly evidovány na zásobách a při jejich spotřebě účtovány výsledkově.
Příklad:
Příkladem aktiva podléhajícího komponentnímu odpisování může být například letadlo, kde se může zvlášť odpisovat trup letadla, zvlášť jeho motor a zvlášť vybavení interiéru.
Při klasifikaci aktiv IAS 16 zvláště upozorňuje na nutnost oddělení pozemků od budov a jejich samostatné vykazování a to i v případě, že byly pořízeny zároveň. Vzhledem k tomu, že jde o dvě zcela samostatná aktiva, případný růst nebo pokles hodnoty pozemků, na kterých budova stojí, nikterak neovlivní určení hodnoty dané budovy.
1.1 Prvotní ocenění hmotných aktiv
Hmotná aktiva se na počátku oceňují pořizovací cenou, která představuje všechny účelně vynaložené náklady nezbytné k tomu, aby aktivum bylo připraveno k zamýšlenému využití. Do pořizovací ceny hmotných aktiv se zahrnuje samotná nákupní cena aktiva (včetně cla, nevratných daní a dalších přímo přiřaditelných nákladů) snížená o případné slevy, dále pak osobní náklady týkající se pořízení aktiva, náklady na dopravu na místo určení, instalaci a montáž, náklady na testování správné funkčnosti aktiva a náklady na profesní specialisty (architekti, projektanti apod.). Pokud jsou s pořizovaným aktivem spojeny i budoucí náklady na jeho likvidaci (odstranění) nebo demontáž a uvedení místa do původního stavu, pak se tyto náklady (ve své diskontované výši) zahrnují do ceny aktiva a do nákladů vstupují spolu s ostatními složkami pořizovací ceny formou odpisů.
Příklad:
Společnost těžící uhlí při koupi lokality X odhaduje, že tato lokalita skrývá zásoby uhlí na období 20 let. Náklady na rekultivaci krajiny po těžbě uhlí odhaduje na částku 200 mil. Kč. Diskontní sazba společnosti je 15%. Společnost do pořizovací ceny lokality zahrne náklad na budoucí rekultivaci ve výši 200 mil./1,1520 = 12 220 056 Kč. Tato částka bude účtována proti rezervám, které budou každoročně navyšovány o příslušný úrok. Částka zaúčtovaná do pořizovací ceny aktiva se bude pochopitelně odpisovat po dobu použitelnosti aktiva (v tomto případě 20 let).
V případě, že jsou s pořízením aktiva spojeny úroky z úvěrů, může se účetní jednotka rozhodnout, zdali je zahrne do pořizovací ceny aktiva, nebo do nákladů.
Jestliže je úhrada závazku plynoucího z pořízení aktiva významně odložena (tj. strany si domluvily nadstandardní dobu splatnosti závazku), musí podnik vyčlenit odpovídající část úroků z hodnoty aktiva. Aktivum tedy budeme oceňovat současnou hodnotou peněžních toků spojených s jeho pořízením.
Příklad:
Společnost si nechala na zakázku vyrobit stroj. Hodnota tohoto stroje je 2 mil. Kč. Splatnost 1 mil. Kč okamžitě a 1 mil. Kč za 24 měsíců. Diskontní sazba používaná společností je 10%.
Společnost tedy aktivuje majetek ve výši 1 mil Kč + 1 mil. Kč/1,12 = 1 826 446 Kč. V prvním roce pak bude oproti závazku vykazovat úrok 82 645 Kč a v druhém 90 909 Kč.
Za předpokladu, že pořizujeme hmotná aktiva směnou, tato směna byla komerční podstaty a jsme schopni určit FV, musíme takto nabytá aktiva vykázat ve FV. Pokud nemůžeme určit FV aktiva (ani získaného ani předaného), nebo se nejednalo o směnu s komerční podstatou (nebo nejsme komerční podstatu operace schopni prokázat), oceníme nově nabyté aktivum účetní hodnotou předaného aktiva. Komerční transakcí je taková transakce, při které byl realizován zisk (ztráta), resp. došlo ke zvýšení (snížení) hodnoty podniku nebo jeho části) a tento zisk (ztráta) je pro účetní jednotku významnou položku.
Hmotná aktiva lze pochopitelně vytvářet i vlastní činností. V takovém případě se při jejich prvotním ocenění, resp. určení výše jejich vlastních nákladů pořízení, postupuje podle IAS 2 Zásoby.
Do pořizovací ceny můžeme aktivovat náklady jen do doby, kdy je aktivum na místě svého určení a schopno provozu, tedy obvykle do dne jeho kompletace. Po tomto okamžiku už není možné do pořizovací ceny aktivovat další náklady a aktivum začínáme odpisovat.
1.2 Technické zhodnocení (následné výdaje)
K technickému zhodnocení hmotných aktiv dochází pouze v případě, že následné výdaje na aktivum zvyšují užitečnost daného aktiva a splňují podmínky pro uznání aktiva (může se jednat např. o prodloužení doby užívání aktiva, zvýšení produkce, zlepšení kvality produkce, snížení nákladů na provoz apod.). Od technického zhodnocení je třeba odlišit případné výdaje na výměnu komponentů aktiva, které účtujeme jako pořízení samostatného aktiva s tím, že původní část vyřadíme.
1.3 Ocenění hmotných aktiv v průběhu jejich držení
IAS 16 umožňuje dva modely ocenění dlouhodobých hmotných aktiv, a to ocenění v pořizovací (historické) ceně a ocenění ve fair value. Při modelu pořizovací ceny vykazujeme aktivum v pořizovací ceně snížené o oprávky a kumulované ztráty ze snížení hodnoty. Fair value představuje částku, za kterou by aktivum mohlo být směněno mezi znalými a ke směně ochotnými stranami a stanovuje se buď na základě průzkumu tržních cen obdobných aktiv, znaleckým posudkem, případně na základě reprodukčních nákladů snížených o opotřebení aktiva. Pro vlastní přecenění na FV nabízí standard dvě varianty, a to buď úpravu brutto hodnoty aktiva a oprávek (stejným poměrem) a nebo eliminaci oprávek proti hmotným aktivům a jejich následné přecenění.
V případě, že se reálná hodnota přeceňovaných aktiv pohybuje nad úrovní pořizovací ceny, je pro část hodnoty nad pořizovací cenou používáno fondů z přecenění. Pokud se reálná hodnota pohybuje pod pořizovací cenou aktiva, účtuje se přecenění výsledkově (po odúčtování případných předchozích přecenění na účtech fondů).
Účetní jednotka, která používá model ocenění aktiv ve fair value, musí vždy přecenění provést u celé třídy aktiv tak, aby nedocházelo k výběrovému přeceňování a zkreslování hodnoty aktiv.
TOP Nabídka!
Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!
Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.
Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde
