Závazkové vztahy v mezinárodním obchodu

S intenzivně se rozvíjejícím mezinárodním obchodem stoupá neustále význam právní úpravy závazkových vztahů v mezinárodním obchodu. Obchodní zákoník obsahuje - v hlavě třetí III. části zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu. Tato úprava se člení do tří dílů: Předmět úpravy, Obecná ustanovení a Zvláštní ujednání . Zvláštní ujednání přitom sestávají z pěti oddílů: Zákaz dalšího vývozu, Ujednání o omezení prodeje, Měnová doložka, Smlouva o výhradním prodeji a Smlouvy o vázaných obchodech. Celá tato úprava je provedena v ustanovení § 729 až 755 obchodního zákoníku. Ustanovení § 729 určuje, že se ustanovení této hlavy použijí vedle ostatních ustanovení tohoto zákona na závazkové vztahy uvedené v ustanovení § 261 a § 262, na jejichž vzniku se podílí alespoň jeden účastník, který má sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště na území jiného státu než ostatní účastníci, jestliže se tyto vztahy řídí českým (podle shodné slovenské úpravy na Slovensku slovenským) právním řádem. Ve vztazích k zahraničním osobám je přitom použití obchodního zákoníku podmíněno aplikací pravidel mezinárodního práva soukromého, které určují, které hmotné právo bude použito. Hlava třetí se použije, pokud bude podle těchto pravidel ukázáno na český (v SR na slovenský právní řád). Na ustanovení § 729 navazuje text § 730, který určuje, že se podle § 264 přihlédne k obchodním zvyklostem obecně zachovávaným v mezinárodním obchodě v příslušném obchodním odvětví. Ustanovení § 731 určuje, že dlužník je povinen řádně požádat o vývozní povolení, průvozní povolení nebo jiné úřední povolení, které se vyžaduje pro splnění jeho závazku v místě plnění. Na závazkové vztahy upravené tímto dílem zákona se nepoužije § 47 občanského zákoníku, tj. ustanovení o podmíněné účinnosti smlouvy, je-li třeba k účinnosti rozhodnutí příslušného orgánu. Povinnost opatřit potřebná povolení je rozložena mezi dlužníka a věřitele tak, že v zásadě každý z nich musí opatřit povolení zpravidla ve svém státě. Přitom se však - podle § 736 - za okolnosti vylučující odpovědnost nepovažuje neudělení úředního povolení, o které se má požádat podle § 731. Dlužník je povinen splnit svůj peněžitý závazek v měně, v níž byl peněžitý závazek sjednán. V pochybnostech je povinen v téže měně nahradit škodu, k níž je zavázán při porušení smlouvy nebo zániku závazku (odst. 1 § 732). Ustanovení § 733 přitom upravuje i přepočet měn. Je-li peněžité plnění sjednáno stranami v určité měně a dlužník podle smlouvy uzavřené s věřitelem nebo podle mezinárodní smlouvy či jiné právní úpravy má svůj závazek plnit v jiné měně, je pro měnový přepočet rozhodující střední kurs mezi oběma měnami platný v době, kdy se poskytuje peněžité plnění v místě stanoveném ve smlouvě, jinak v místě, kde má věřitel své sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště.

Pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu je v § 734 určena i obvyklá cena nebo úplata (odlišně od úpravy pro tuzemské vztahy podle § 448). Stanoví-li tento zákon, že pro výši peněžitého závazku je obvyklá cena nebo úplata, přihlíží se k cenám a úplatám obvyklým na mezinárodním trhu. Upraven je i průměrný zisk a běžná cena, a to v § 737. Při použití § 381 (uvedeného v ustanoveních o náhradě škody mezi obecnými ustanoveními o závazcích) se přihlíží k výši zisku zpravidla dosahovaného ve státu, kde má sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště oprávněná osoba. Ustanovení § 738 upravuje území státu pro smlouvu o obchodním zastoupení. Obchodní zástupce je podle dispozitivního ustanovení § 653 obchodního zákoníku povinen ve stanovené územní oblasti vyvíjet s odbornou péčí činnost, jež je předmětem jeho závazku. Není-li ve smlouvě tato územní oblast určena, má se (ve vztazích mezi tuzemskými subjekty) za to, že obchodní zástupce má vyvíjet činnost na území České republiky. Je-li pochybné, z kterého území je zpětný vývoz zakázán, má se podle § 741 za to, že je to území státu, kam mělo být zboží prodávajícím podle kupní smlouvy odesláno, jinak území státu, v němž měl kupující v době dodání zboží sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště. Ustanovení o omezení prodeje pak nejprve tuto otázku pojmově vymezují (§ 742). Ujednáním o omezení prodeje se prodávající zavazuje, že nebude určité zboží prodávat určitému okruhu zákazníků nebo do určitého státu, nebo že toto zboží bude prodávat jen v omezené míře nebo za podmínek stanovených v ujednání. V oddílu třetím v ustanovení § 744 je upravena měnová doložka. Tuto otázku je možno upravit i v tuzemských vztazích. Zejména strojírenské a elektrotechnické zboží totiž postupně připomíná stavebnice při použití komponentů vyráběných v řadě zemí světa a ceny tuzemských dodávek mohou být závislé i na kursu cizích měn. Není-li ve smlouvě stanoveno, ke kterým měnovým kursům se přihlíží, má se za to, že jsou rozhodné střední devizové kursy platné ve státu, v němž má dlužník sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště, a to v době uzavření smlouvy a v době, kdy je peněžitý závazek plněn.

Obchodní zákoník dále upravuje smlouvu o výhradním prodeji. Základní ustanovení § 745 určuje, že smlouvou o výhradním prodeji se zavazuje dodavatel, že zboží určené ve smlouvě nebude v určité oblasti dodávat jiné osobě než odběrateli. Dodavatel nesmí po dobu platnosti smlouvy o výhradním prodeji dodávat stanovené zboží přímo ani nepřímo (tzn. ani „přes třetí osobu“, např. přes komisionáře) nikomu jinému ve vyhrazené oblasti než odběrateli, popřípadě osobám, kterým to smlouva dovoluje. Smlouva nezbavuje práva dodavatele provádět propagaci a průzkum trhu ve vyhrazené oblasti (§ 746). Závazkové vztahy v mezinárodním obchodu uzavírá úprava oddílu pátého o smlouvách o vázaných obchodech (§ 750 až 755). Smlouvy závislé upravuje § 750. Stanoví, že vyplývá-li ze smlouvy nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena a jež jsou při uzavření smlouvy známé oběma stranám, že plnění z této smlouvy (hlavní smlouvy) je závislé na plnění jiné smlouvy (vedlejší smlouvy), má se za to, že plnění z vedlejší smlouvy tvoří odkládací podmínku účinnosti smlouvy hlavní. Smlouvy o vícestranných výměnných obchodech jsou regulovány ustanoveními § 751 až 755. Za všestranné výměnné obchody pro účely zákona se považují obchody, při nichž uzavírá několik osob jednu smlouvu nebo několik spolu souvisejícím smluv, podle nichž má dojít k vzájemnému dodání zboží mezi účastníky majícími sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště na území různých států, avšak kupní cena má být vyrovnána pouze mezi účastníky, kteří mají sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště na území téhož státu. Vícestranné výměnné obchody (kompenzační obchody) jsou zpravidla důsledkem mezistátních platebních obtíží a devizových omezení. Podstatou vícestranného výměnného obchodu je vzájemné dodání zboží mezi stranami z různých států, aniž by platby překročily hranice státu. Vztahy vznikající z vícestranných výměnných obchodů se řídí podle ustanovení o smlouvě kupní. Každý z účastníků má nárok na plnění smlouvou mu určené podle ustanovení o smlouvách ve prospěch třetího. Účastníci však nemohou smlouvu zrušit nebo změnit bez souhlasu účastníka, jemuž je plnění dotčené zrušením nebo změnou určeno. Žádný z účastníků vícestranného výměnného obchodu nemůže odkládat dodání zboží vůči účastníku, který má sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště na území jiného státu, jen proto, že mu nesplnil jiný účastník, který má s ním sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště na území téhož státu.