Výpověď z pracovního poměru

Již delší dobu neplatí, že zaměstnanec stráví celý svůj pracovní život u jednoho zaměstnavatele. I v zemích, kde takové pojetí kariéry bývalo tradiční – např. v Japonsku – dochází v tomto směru k radikálním změnám. Přesto skončení pracovního poměru často představuje pro zaměstnance a mnohdy i zaměstnavatele po psychické i právní stránce náročnou situaci, ostatně jako každá radikálnější změna v životě. Tématem této seminární práce je výpověď z pracovního poměru. Jedná se o jeden z nejdůležitějších a nejvíce diskutovaných institutů pracovního práva, a proto se domnívám, že je nanejvýš aktuální věnovat mu náležitou pozornost a to jak z teoretického tak z praktického hlediska. Výpověď je jednostranným právním úkonem, kterým lze rozvázat pracovní poměr i bez souhlasu a proti vůli druhé strany, jedná se tedy o dosti rasantní zásah do existenční sféry zaměstnance (v situaci, kdy je právě on adresátem výpovědi), anebo do provozu a organizačního chodu podniku (tehdy, je – li výpověď podána zaměstnancem zaměstnavateli). Cílem této práce bude zejména charakterizovat stávající právní úpravu, která reguluje výpověď z pracovního poměru a zjištěné výsledky zde přehledným způsobem presentovat. To bude naším prvním úkolem, který bude součástí první části práce, jenž je svým charakterem teoreticko-metodologickou částí. Následně se pokusíme vyhledat související soudní rozhodnutí vyšších soudů, které se v nedávné době zabývaly otázkou výpovědi z pracovního poměru a podaly tak svůj výklad k některým sporným částem zkoumaného institutu; tato analýza bude součástí druhé části práce, které je ve své podstatě částí analytickou (praktickou).