Promlčení v občanském právu

Zcela na úvod bych ráda podotkla, že v následujícím textu budu hojně odkazovat na jednotlivá ustanovení různých právních předpisů, a proto jsem po úvaze z důvodu větší přehlednosti práce zvolila každému právně gramotnému člověku známý systém zkratek – označení právních předpisů (OZ – občanský zákoník, ZOR – zákon o rodině apod.). Vyskytne – li se odkaz na paragraf bez dalšího, rozumí se tím občanský zákoník, neboť s tím budu pochopitelně pracovat nejčastěji. Promlčení představuje obecný právní institut vztahující se dle občanského zákoníku na všechna majetková práva s výjimkou práva vlastnického, resp. dle obchodního zákoníku na všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Promlčení je jedním z právních následků marného uplynutí doby. Právní následky promlčení určitého práva nastávají, jestliže toto právo není vykonáno před uplynutím promlčecí doby, tj. pokud uplyne zákonem vymezený čas, aniž by oprávněný subjekt (věřitel) své existující právo vykonal, resp. uplatnil u soudu. Smyslem institutu promlčení je čelit složitým sporům, které by mohly vznikat při časově neomezené, resp. příliš dlouhé možnosti uplatnit právo u soudu; zohledněna je snaha zabránit obtížnějšímu dokazovaní, které s sebou nese uplynutí delší doby mezi vznikem práva a jeho uplatnění před soudem. Promlčení tak v duchu staré právní zásady vigilantibus iura scripta sunt" (překládá se jako "Právo svědčí bdělým", je tedy zejména na oprávněném, aby svá práva znal, pečoval o ně a patřičně je využíval). Rovněž donucuje věřitele k aktivitě při uplatňování vlastních nároků. Zároveň jsou chráněni i dlužníci, když tito nejsou vystaveni donucujícímu úkonu ze strany státní moci po neomezeně dlouhou dobu. Následkem promlčení není zánik promlčeného práva jako takového, nýbrž oslabení nároku domoci se jeho plnění soudní cestou. Dojde-li totiž při soudním vymáhání práva k uplatnění námitky promlčení, soud k námitce promlčení přihlédne a dané právo nepřizná. Jelikož však promlčené právo nezaniklo a trvá dále (v podobě tzv. naturálního práva či naturální obligace), nic nebrání dlužníkovi v dobrovolném plnění. Znamená to mimo jiné, že plnění promlčeného závazku nebude představovat plnění bez právního důvodu, resp. přijetí takového plnění nebude bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 a násl. OZ. Pro úplnost je třeba dodat, že promlčení práva samo o sobě nebrání ani uplatnění promlčeného práva u soudu, ovšem uplatní-li dlužník před soudem námitku promlčení, nemůže být promlčené právo soudem přiznáno nebo uznáno.