Právní systémy

Právo (vnitrostátní) je téměř vždy teritoriálně vázáno, tj. platí jen na určitém území, a to zpravidla na území státu, z jehož suverenity se odvozuje. Tak tomu je ve federacích, kde platí zároveň právo federální a právo členských států, a ve státech, které jako státy nástupnické převzaly právo více států, na jejichž území vznikly. Tak tomu bylo např. v Československé republice až do konce roku 1950, anebo ve státech, kde vedle práva moderního platí i práva tradiční atd. Výjimku z teritoriálního omezení působnosti práva činí práva, která působí personálně, tj. jen pro určité osoby, jako jsou práva náboženská, a jistou výjimku tvoří i extrateritoriální působení práva dané osobní a prostorovou působností norem. Tím vším je dáno, že se právo jednotlivých států, resp. jednotlivé právní systémy navzájem více či méně liší. Přesto však se v historickém vývoji práva vytvořily dva základní typy, resp. modely práva, tj. právo kontinentální, které je v literatuře někdy nepřesně nazýváno i právem románskogermánským, a právo angloamerické, které – rovněž nepřesně – bývá nazýváno common law. Právo jednotlivých států světa, jejichž počet se už blíží dvěma stům, lze téměř vždy přiřadit k jednomu z právě uvedených typů. V historii se ovšem vytvořil i další významný model, jímž je právo islámské, které se celým svým pojetím od práva kontinentálního i angloamerického výrazně liší. Toto právo se ovšem dnes již zpravidla omezuje hlavně na otázky vlastnictví, dědění a otázky osobního stavu (včetně práva rodinného). V ostatních věcech státy islámského práva přijaly právo bývalých metropolí a z tohoto hlediska je lze řadit buď do skupiny států kontinentálního práva anebo do skupiny států práva angloamerického. V současné době existují tedy ve světě dva hlavní systémy práva. Vedle nich pak existují některé státy, jejichž právo je atypické nebo smíšené a dále existují nově vytvořené podle jejich vzoru, platí i domorodé právo zvykové. To si zachovává význam z hlediska právní etnografie, z hlediska svého praktického významu je však dnes už zanedbatelné. Tříděním práva a jeho srovnáváním se zabývá tzv. srovnávací právní věda (právní komparatistika). Třídění práva se v právní komparatistice provádí různými způsoby. Nejpraktičtějším a nejinstruktivnějším je třídění podle charakteru pramenů práva, a to zejména práva soukromého.