Právní režim kosmického prostoru

Problém právní úpravy kosmického prostoru vykrystalizoval teprve ve druhé polovině 20. století, kdy nastal rozvoj letectví a kosmonautiky. Prvotním impulsem byla (v době studené války) obava z vojenského zneužití nadvlády nad vzdušných či kosmickým prostorem a právní úprava se tedy postupně odvíjela v podobě mezinárodních smluv. Současné mezinárodní právo rozlišuje mezi vzdušným prostorem, který je neoddělitelnou součástí území níže ležícího suverénního státu a kosmickým prostorem, který patří všem státům. Právní režimy obou složek prostoru se tudíž podstatně liší. Tím vzniká potřeba přesného vymezení hranic mezi oběma složkami, aby bylo dosaženo patřičné účinnosti norem leteckého, resp. kosmického práva. Nutnost vymezení (delimitace) obou prostorových prostředí uznalo celé mezinárodní společenství a řešením se již po dlouhá léta zabývá Výbor OSN pro mírové využívání kosmického prostoru. Přesto menší část států dosud popírá reálnost této potřeby. Proti delimitaci nadzemského prostoru jsou uváděny argumenty právního i mimoprávního charakteru. Jedním z nich je tvrzení, že úroveň kosmické techniky není ještě natolik vysoká, aby vyloučila případné narušení suverenity států, vyvolané selháním a nekontrolovatelným letem kosmického objektu. Riziko nelze zatím vyloučit a stanovení jednoznačné spodní hranice kosmického prostoru by v takovýchto případech vedlo k příliš tvrdému politickému i právnímu postihu států, které takové objekty vypustily, a ve svých důsledcích i k zbrzdění technického pokroku z obavy před následky případných dalších neúspěšných experimentů. Argumentem bývá i to, že zavedení raketoplánů sníží potřebu jakékoli hranice v prostoru na minimum. Není pravdou, že by veškerá nepřátelská činnost vůči níže ležícímu státu byla oprávněná jen proto, že probíhá za jeho hranicemi. Kosmické právo ukládá uskutečňovat veškerý výzkum a využívání vesmíru pro blaho a v zájmu všech zemí. Nepřátelská činnost vůči jedné z nich by samozřejmě takovou činností nebyla a vyvolala by odpovědnost státu, který se proti tomuto právu provinil. Takto lze - ovšem pouze doplňujícím způsobem - uplatnit funkční hledisko k základnímu číselnému lineárnímu řešení. Jedině číselné vymezení hranice kosmického prostoru se může také úspěšně vyrovnat s budoucí užívanou technikou smíšených aerokosmických prostředků – aeroplánů.