Pracovní způsobilost osob podle českého právního řádu

Pracovněprávní způsobilost být zaměstnancem je upravena nově marginálně v ustanovení § 6 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Rozumí se jí být zaměstnancem (tj. mít v pracovněprávním vztahu práva, povinnosti a činit samostatně pracovněprávní úkony) a vzniká fyzické osobě, není – li zákoníkem práce dále stanoveno jinak, dosažením 15 let věku. Toto pojetí v zákoníku práce se zásadně liší od pojmu „zletilost“ používaného občanským zákoníkem . Podle občanského zákoníku se plné zletilosti dosahuje až dovršením 18. roku věku. Dohodu o odpovědnosti však zaměstnanec může uzavřít nejdříve v den, kdy dosáhne 18 let věku. Jednání o pracovní smlouvě a její uzavření může probíhat již od 15. roku věku zaměstnance, avšak zaměstnavatel nesmí se zaměstnancem sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Povinnou školní docházku fyzická osoba splní ukončením školního vyučování (v červnu), nikoliv až po prázdninách. Vznik pracovněprávní subjektivity se časovou shodou vzniku způsobilosti k právům a povinnostem a k právním úkonům zásadně odlišuje od občanskoprávní úpravy. Zákoník práce neřeší právní subjektivitu obecně, ale rozlišuje právní subjektivitu zaměstnavatelů a zaměstnanců. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů mohou vzniknout i jiným osobám, například bývalým zaměstnancům, kteří u zaměstnavatele pracovali do odchodu do starobního nebo invalidního důchodu, pokud jde o stravování zaměstnanců , pozůstalým v oblasti náhrady škody, jestliže zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemře . V teorii se dovozuje, že analogií iuris způsobilost k těmto právům a povinnostem vzniká narozením a podle občanského zákoníku patří i počatému dítěti (nasciturus). Práce fyzických osob mladších 15 let nebo starších 15 let do skončení povinné školní docházky je zakázána. Tyto fyzické osoby mohou vykonávat uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost za podmínek stanovených zákonem.

Zbavení nebo omezení způsobilosti zaměstnance k právním úkonům se řídí občanským zákoníkem. Podle § 10 občanského zákoníku platí, že jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není schopna vůbec činit právní úkony, soud jí způsobilosti k právním úkonům zbaví. Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly. Na druhé straně pracovněprávního vztahu stojí zaměstnavatel. I u něho mluvíme o pracovní způsobilosti. Pro účely zákoníku práce se zaměstnavatelem rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu či fyzické osoby v pracovněprávním vztahu. Zaměstnavatel tak vystupuje svým jménem a má odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Zákoník práce tedy jednotně vymezuje pojem zaměstnavatele. Zaměstnavateli – fyzickými osobami – jsou nejen občané provozující například živnost , ale i advokáti , daňoví poradci a další. Zaměstnavatelem může být i občan bez jakéhokoliv oprávnění k činnosti podle zvláštního předpisu. Zaměstnance může jiná fyzická osoba zaměstnávat i pro osobní potřebu, která vůbec nesouvisí s výdělečnou činností. Právnickými osobami jsou sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty, o nichž to stanoví zákon. Právnické osoby mají jak způsobilost nabývat práv a povinností, tak i způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Sdružení fyzických osob jako právnické osoby je upraveno zákonem . Členy sdružení mohou být i právnické osoby. Sdružení je registrováno (v případě odborových organizací a organizací zaměstnavatelů evidováno) Ministerstvem vnitra. V § 20f až § 20j občanského zákoníku jsou právnickými osobami rovněž zájmová sdružení právnických osob. Právnickou osobou nejsou sdružení, která vznikají podle smlouvy o sdružení podle § 829 až 841 občanského zákoníku. Nadace jsou účelovými sdruženími majetku. Jejich úpravu obsahují § 20b až 20e občanského zákoníku.

Územní samosprávné celky (obce a kraje) jsou právnickými osobami s tím, že bližší úpravu obsahuje zákon o obcích a zákon o krajích . Právnickou osobou je rovněž stát (Česká republika), pokud je účastníkem pracovněprávních vztahů, což upravuje samostatně § 9 zákoníku práce. Za stát v pracovněprávních vztazích jedná příslušná organizační složka státu. Proto je lhostejné, je – li v pracovní smlouvě v tomto případě uveden jako zaměstnavatel stát, nebo jeho konkrétní organizační jednotka. Právnickými osobami jsou dále obchodní společnosti, a to včetně družstev . Právnickou osobou jsou rovněž státní podniky . Zaměstnavateli jsou rozpočtové a příspěvkové organizace zřizované podle rozpočtových pravidel . Dále jsou to například banky podle zákona o bankách, investiční společnosti a investiční fondy, pojišťovny, penzijní fondy a další. Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku. Právnické osoby, jako zaměstnavatelé, vystupují v pracovněprávních vztazích svým jménem a mají odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Totéž platí o organizačních jednotkách, stanoví – li to zvláštní předpisy, popřípadě sdružení občanů podle zvláštního zákona. Stanovy sdružení mohou zřídit organizační jednotky, které mohou jednat svým jménem. Pokud by však zaměstnavatelem bylo sdružení občanů, nemůže jím být organizační jednotka a naopak. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká narozením. To znamená, že fyzická osoba se může stát zaměstnavatelem, pokud jde o práva a povinnosti, již narozením. Nemůže však činit právní úkony – například dávat zaměstnancům výpovědi. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká dosažením 18 let věku. Zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům fyzické osoby, která je zaměstnavatelem, se řídí (stejně jako u zaměstnanců) § 10 občanského zákoníku. Omezení či zbavení způsobilosti, které je možné jedině na základě pravomocného soudního rozhodnutí, nikoliv například na základě rozhodnutí lékaře, může směřovat jen k právním úkonům, v žádném případě nemůže omezovat práva a povinnosti. Právní úkony, k nimž zaměstnavatel pozbyl způsobilosti, za něho činí soudem ustavený zástupce. Hmotněprávním podkladem pro úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům pro pracovněprávní vztahy je skutečnost, že zaměstnavatel není pro duševní poruchu vůbec schopen činit žádné právní úkony.