Organizace práce Nejvyššího správního soudu

Integrační funkce Nejvyššího správního soudu má v české právní úpravě vcelku zdařilou legální definici: Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech, sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a v zájmu zákonného a jednotného rozhodování správních orgánů se může při své rozhodovací činnosti usnést na zásadním usnesení. Kasační stížnost je Soudním řádem správním definována jako opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení napadeného soudního rozhodnutí Nejvyšším správním soudem. Důvody kasační stížnosti se mohou opírat o právní vady napadeného rozsudku. Velmi obvyklým důvodem je zajisté námitka nesprávného posouzení právní otázky krajským soudem. Jinými přípustnými důvody jsou vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu nebo že při jejím zjišťování došlo k závažným procesním chybám, jakož i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Kasační stížnost může brojit i proti zásadním nedostatkům práce krajského soudu - proti zmatečnosti řízení, nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě proti jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a rovněž proti nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Nejvyšší správní soud je v zásadě vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti. Jestliže je kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení. Zruší-li Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Opětovná kasační stížnost v téže věci je nepřípustná, ledaže by bylo namítáno, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Vymezení funkce Nejvyššího správního soudu jako především kasačního soudu nepochybně usnadňuje tomuto soudu úlohu účinně ovlivňovat podobu správního práva, protože může svůj právní názor na řešení konkrétní věci formulovat obecněji, než by bylo často potřebné a vhodné, kdyby musel promítnout svůj názor do vlastního revizního rozsudku. Některé konsekvence tohoto názoru pak musí domyslet soudce nižšího soudu a Nejvyššímu správnímu soudu pak ještě - když už ne prakticky, tak zcela jistě teoreticky - zůstává možnost vidět výsledek své práce z náležitého odstupu. O kasačních stížnostech nebude zpravidla český Nejvyšší správní soud rozhodovat v plné jurisdikci a klíčovou otázkou se stane v nerutinních případech velmi obtížně interpretovatelné kritérium důvodnosti kasační stížnosti, což je důsledkem toho, že zákonodárce - ve snaze uchránit Nejvyšší správní soud před vysokým nápadem komplikovaných stížností, které by bylo nutno meritorně rozhodnout - rozlišil kategorie důvodnosti žaloby na neplatnost, žaloby proti nečinnosti a žaloby proti ohrožení na straně jedné a kasační stížnosti na straně druhé. To vynikne tehdy, jestliže je žaloba i stížnost podána z právního důvodu. Nejvyšší správní soudu má v pravomoci mj. i soudnictví ve věcech volebních a ve věcech místního referenda. Jedná se o ochranu ve věcech seznamů voličů (pokud státní orgán neodstraní chyby v seznamu), ochrana ve věcech registrace (pokud státní orgán odmítl kandidátní listinu, škrtl na ní kandidáta či naopak registroval kandidátní listinu), neplatnost voleb a hlasování, ochrana ve věcech zániku mandátu a ochrana ve věcech místního referenda (ve vazbě na zákon o místním referendu).

Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (přezkumné řízení) je upraveno speciálně v § 65 až 78 s. ř. s., této speciální úpravě však předcházejí rozsáhlá obecná ustanovení o řízení ve správním soudnictví (§ 32 až 64 s. ř. s.). Obě tyto oblasti bude třeba při praktickém uplatňování s. ř. s. skloubit, což se možná setká i s určitými výkladovými potížemi. Správním orgánem s. ř. s. rozumí (§ 4 odst. 1 písm. a)): orgán moci výkonné (vzhledem k hlavě třetí Ústavy může jít o prezidenta republiky, vládu, ministerstvo nebo jiný správní úřad, popř. státní zastupitelství), orgán územního samosprávného celku (vzhledem k hlavě sedmé Ústavy orgán obce nebo kraje, ať již vykonává působnost v oblasti územní samosprávy nebo v oblasti státní správy, byl-li mu výkon státní správy zákonem svěřen) a fyzickou nebo právnickou osobou (nebo "jiný orgán"), pokud jim bylo (zákonem) svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Samo "rozhodnutí" je definováno v § 65 odst. 1 jako "úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho (tj. toho, kdo tvrdí, že byl takovým úkonem zkrácen na svých právech) práva nebo povinnosti". Za podmínek určených zákony upravujícími řízení před správními orgány, může žalobu podat ten správní orgán, o němž to takový zákon stanoví. Je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.

Nejvyšší správní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců. Předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu jmenuje a odvolává z řad soudců tohoto soudu prezident republiky. Rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu vykonávají soudci. Předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu Nejvyššího správního soudu. Předsedové kolegií kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost kolegií. Předsedové senátů kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů. Soudci Nejvyššího správního soudu je jmenován alespoň jeden asistent soudce. Pracovní poměr asistenta soudce vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak. Nejvyšší správní soud rozhoduje v senátech nebo v rozšířených senátech, nestanoví-li tento zákon, že rozhoduje a činí jednotlivé úkony předseda senátu. Senát se skládá z předsedy a šesti soudců ve věcech volebních, ve věcech politických stran a politických hnutí a v řízení o kompetenčních žalobách, předsedy a čtyř soudců, rozhoduje-li o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany, či z předsedy a dvou soudců v ostatních případech. V zájmu jednotného rozhodování soudů může předseda Nejvyššího správního soudu nebo předseda kolegia Nejvyššího správního soudu nebo rozšířený senát na základě vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů navrhnout příslušnému kolegiu zaujetí stanoviska. K zaujetí stanoviska je potřebný souhlas většiny všech členů kolegia. Plénum se skládá ze všech soudců Nejvyššího správního soudu. Dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování opětovně k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru o téže právní otázce, o nějž se opírá rozhodnutí správního orgánu, může předložit tuto právní otázku rozšířenému senátu k posouzení. Usnese-li se rozšířený senát na právním názoru shodném s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu, přijme jej jako zásadní usnesení. Zásadní usnesení uveřejní předseda Nejvyššího správního soudu ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a zašle je správnímu orgánu, jehož se rozhodnutí týkalo, a příslušnému ústřednímu správnímu úřadu. Jednací řád Nejvyššího správního soudu stanoví, ve kterých dalších případech může předseda Nejvyššího správního soudu předložit rozšířenému senátu k posouzení jiné právní otázky. Soudcovská rada Nejvyššího správního soudu se skládá z pěti členů. Soudcovská rada je poradním orgánem předsedy Nejvyššího správního soudu. Soudcovskou radu svolává, určuje její program a řídí její jednání předseda soudcovské rady. Předseda soudcovské rady je povinen do jednoho měsíce svolat soudcovskou radu, požádá-li o to její člen, předseda nebo místopředseda Nejvyššího správního soudu. Soudcovská rada se může platně usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů soudcovské rady. Zasedání soudcovské rady jsou neveřejná. Soudcovská rada se vyjadřuje ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy kolegia a předsedy senátu Nejvyššího správního soudu, vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u Nejvyššího správního soudu nebo kteří mají být přeloženi od Nejvyššího správního soudu k jinému soudu, projednává návrhy rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu a jeho změn, vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy Nejvyššího správního soudu, může požádat předsedu Nejvyššího správního soudu o svolání pléna a navrhnout mu program zasedání pléna, plní i další úkoly, stanoví-li tak zvláštní zákon.

Použitá literatura - Organizace práce Nejvyššího správního soudu

zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění
Brothánková, J.: Soudní řád správní s vysvětlivkami a judikaturou, Praha, Linde, 2006