Náhrada škody v českém právu

Závazek k náhradě škody, jehož základním obsahem je povinnost nahradit způsobenou škodu a tomu odpovídající právo náhradu škody požadovat je nejobecnějším odpovědnostním institutem soukromého práva. Zahrnuje odpovědnost za škodu způsobenou nejen porušením závazkové, nýbrž i jiné právní povinnosti; v některých případech i odpovědnost za škodu, která nebyla způsobena porušením konkrétní právní povinnosti, a dokonce i odpovědnost za škodu, která byla způsobena výkonem určitého oprávnění. Se situacemi z nichž vzniká nárok k náhradě škody se setkáváme v každodenní realitě a to v osobním životě, v zaměstnání anebo v rámci obchodních vztahů. Sledování tohoto tématu je tady nanejvýš aktuální. Cílem této práce bude popis základních rysů a principů právní úpravy obsažených v obchodním a občanském kodexu, neboť se domnívám, že tyto dva právní předpisy mají nejužší vazbu na podnikatelskou praxi a vzájemný propletenec těchto dvou předpisů, který je třeba v obchodní praxi sledovat, musí mít na paměti nejen každý podnikový právník, ale i manažer. Struktura práce bude zahrnovat teoreticko-metodickou část, ve které (ve dvou podkapitolách) nastíním základní teze o odpovědnosti za škodu a dále i analytickou část, v níž se pokusím vysledovat, zda je naše právní úprava příznivěji nakloněna poškozenému anebo škůdci. Úprava náhrady škody je obsažena v občanském i obchodním zákoníku, nalezneme ji i v zákoníku práce a některých dalších právních předpisech. Zvláštní kapitolu by si jistě zasloužilo postavení poškozeného v trestním řízení (v rámci tzv. adhezního řízení), anebo odpovědnost za škodu státu vůči jednotlivci (např. vlivem vadného úřadního rozhodnutí); v této práci se však z důvodu zvláštního zřetele na obchodní vztahy mezi podnikateli zaměřím na odpovědnost za škodu regulovanou obchodním zákoníkem a občanským zákoníkem.