Lidská práva

Základní informace - Lidská práva

Název práce: Lidská práva

Typ práce: Seminární práce

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2010

Poznámka: PRÁCE ZDARMA


Lidská práva

Lidská práva představují nejdůležitější subjektivní práva, která jsou obvykle ústavně zaručena - v České republice zejména Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Po druhé světové válce se objevila snaha o kodifikaci lidských práv na mezinárodní úrovni; výsledkem je Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948. Na jejím základě byly vypracovány dva základní mezinárodní dokumenty v oblasti lidských práv: Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Atributy základních práv a svobod jsou jejich nezadatelnost (tato práva se nepovažují za výtvor právní moci, stát je, pokud chce být právním státem, musí uznat, aby získaly pozitivně-právní charakter), nezrušitelnost (stát je nemůže platně zrušit), nezcizitelnost (mají kogentní povahu, vzdání se jich ze strany jejich nositele nemá právní význam, přenesení práva na jiného je neplatné, stát chrání občana i proti jeho vůli), nepromlčitelnost (jsou trvale vymahatelná, plynutí času na tom nic nemění) a nejsou neomezitelná (omezena ale mohou být jen zákonem, a to jen ze dvou důvodů: když je to nezbytné pro výkon jiných práv nebo z důvodu veřejného zájmu). Klasifikace lidských práv je možná z více hledisek, důležité je jejich rozlišení na základní lidská práva (osobnostní práva), politická práva, práva národnostních a jiných menšin, hospodářská, sociální a kulturní práva. Lidská práva můžeme v zásadě rozdělit na generace podle jejich historického vývoje; první generace spadá již do 18. století, typická jsou individuální práva (právo na život, osobní svobodu, vlastnické právo…). Druhá generace byla plně přijata až na přelomu 19. století, zahrnuje především politická práva (např. volební). Třetí generace je rozsáhleji prosazována od 20. let 20. století, zvláště po 2. světové válce, obsahuje sociální, hospodářská a kulturní práva. Čtvrtá a zatím poslední generace je definována od 70. let 20. století, bylo tak uznáno např. právo na příznivé životní prostředí, ochrana před zneužitím informací, ochrana osobní integrity atd. Lidská práva mají význam i z hlediska interpretace; platí, že když zákon není jednoznačný, je vykládán ve prospěch těchto práv. Právní stát je potom takový stát, který je vázaný právem přirozeným, tím se překonává pojetí státu vázaného právem platným, neboť platné právo je výtvorem státu, je státem měnitelné. Žádoucí je vymezení přirozeného práva, které lze opírat o konsenzus, požadavkem je legitimita (ospravedlnitelnost), hodnotou je spravedlnost. Z toho pramení koncepce demokratické legitimity jako uplatňování většinové vůle lidu při ochraně rovných lidských práv a základních svobod jedince, tedy i menšiny.

Lidská práva a základní svobody jsou nepřekročitelnými mezemi uplatnění vůle většiny. Ani projev vůle lidu jimi nemůže disponovat, lid tedy nemá přirozené právo znemožnit výkon přirozených lidských práv jedince. Ochranu lidských práv poskytují obecné soudy a za podmínek stanovených pozitivním právem je možná ústavní a mezinárodní ochrana těchto práv (např. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku na základě evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Typy stanovení mezí základních práv v ústavách jsou v zásadě dva. V Evropě do 2. sv. války (včetně Čs. ústavy z roku 1920) ústavy samy meze neurčují, jen stanoví, že meze mají být určeny zákonem; tím určení mezí přenášejí na obyčejné zákony, a tím oslabují stabilitu práv. Po 2. sv. válce (Itálie 1946 jako první) připouští ústava určení mezí lidských práv zákonem, ale stanoví, v jakém smyslu i z jakých důvodů omezení stanovit. Zaručuje tak jejich větší stabilitu. Současná koncepce tedy deklaruje nezadatelnost a univerzální charakter lidských práv. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č. 120/1966 Sb.) vyžaduje limitovat tato práva pouze zákonem, a to jen „v zájmu národní bezpečnosti“, „veřejné bezpečnosti“, „veřejného pořádku“, „pro ochranu zdraví nebo veřejné mravnosti“ a „práv a svobod jiného“. Postupy garantované evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (č.205/1992 Sb.) znamenají převrat v zajištění lidských práv. Meze základních práv jsou v evropské konvenci formulovány podobně jako v mezinárodním paktu, ale jsou kazuisticky konkretizovány judikáty Evropského soudu lidských práv. Článek 25 umožňuje, aby se kdokoliv v případě porušení práv uznávaných konvencí obrátil se stížností na Evropskou komisi a posléze ve věci rozhodl Evropský soud pro lidská práva. Evropská konvence tedy vnáší princip konkretizace mezí základních práv pomocí jejich soudního výkladu. Úprava Ústavního soudu v ČR počítá s analogickým postupem. Ústavní soud takto judikuje ve vztahu k ustanovením Listiny základních práv a svobod a má při tom rovněž aplikovat ustanovení evropské konvence a přihlížet k interpretaci obsažené v judikátech Evropského soudu pro lidská práva. Historie lidských práv bývá sledována k dokumentu Magna Charta, jehož podpis si na anglickém králi Janovi vymohli britští šlechtici již roku 1215. V době vzniku sloužil především pro záruky šlechtické vrstvě proti svévoli krále, průběhem staletí však značně ovlivnil rozvoj anglického obyčejového práva a dochází k rozšíření různých práv i na další poddané.

Za další významný milník lze pokládat druhou polovinu 18. století, kdy osvícenství připravuje půdu pro nástup liberálních demokracií. V jeho rámci vzniká snaha o rozšíření hlavních práv na široké vrstvy obyvatelstva. Jsou formulovány Listiny práv, které mají význam politický pro aktivizaci politické podpory, ale i právně ústavní. Nejvýznamnějšími dokumenty této epochy jsou Listiny práv vydávané některými státy ve vznikajících USA, použitý způsob argumentace v Deklaraci nezávislosti USA a Deklarace práv člověka a občana ve Francii, které ovšem během francouzské revoluce postupně vzniklo několik verzí. Navzdory četným vyhlášením lidských práv nedochází automaticky k jejich přijetí v praxi, nebo i právní úprava je jen omezená. Např. ani v USA nebyla lidská práva zpočátku přiznávána otrokům. Po válce Severu proti Jihu sice bylo zrušeno otroctví, prosazení všeobecné rovnosti v lidských právech pro černošské obyvatelstvo ale trvalo až do druhé poloviny 20. století. Ještě před několika málo desetiletími museli američtí černoši usilovat o rovnoprávnost (Martin Luther King). V rámci mnoha evropských zemí bylo zavedeno plné hlasovací právo pro všechny muže až na přelomu 19. a 20. století, po 1.světové válce i pro ženy. Jako reakce na 2. světovou válku je v OSN přijata Všeobecná deklarace lidských práv, která označila všechny lidské bytosti za svobodné a rovnoprávné bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost a náboženství. Deklarace není právně závazná, nicméně inspirovala rozvoj různých lidskoprávních katalogů nebo součástí ústav různých států. V praxi jsou proto stále v mnoha zemích lidská práva jak právně nezaručena nebo ignorována. Některé kultury přiznávají např. ženám méně práv než mužům, v totalitních režimech jsou občanům upírána všechna zásadní politická práva (právo zakládat politické strany a volit si své zástupce). V Listině základních práv a svobod ČR jsou lidská práva včleněna především do článků 5 až 16. Jako nejzákladnější je nejen v tomto právním předpise ale i mezi teoretiky a filosofy spatřováno právo na život. Listina tuto základní etickou normu převzala a vyjádřila ji jako ústavní právo každého jednotlivce. V § 106 odst. 2 ústavní listiny z r.1920 bylo vyjádřeno jako právo na ochranu života, později bylo zahrnuto v zárukách nedotknutelnosti osoby – v právu na život v Listině je obsaženo i právo na ochranu života, nedotknutelnost osoby tak získala poněkud změněný obsah. Právo na život je základním právem člověka, které je univerzální. Stát je obecně zavázán zajistit toto právo ve vztahu k útokům jiných, i ve zvláštních případech jako v oblasti veřejného zdraví (př.ochrana před epidemiemi). Formulace v Listině vychází ze stanoviska, že lidský život začíná narozením a takto mu přiznává plnou ochranu. Již vymezení pojmu „lidský život“, včetně stanovení jeho počátku a konce, představuje pro právní odvětví obtížně řešitelný problém. Právo v oblasti svého působení musí respektovat výsledky, k nimž v dané době dospěla především lékařská věda – jí přísluší určit, kdy nastává zrození a kdy smrt a v souladu s tím musí být tyto skutečnosti právně stanoveny a vyvozeny právní důsledky. Interpretační problémy působí věta „je hoden ochrany“ - není normou, která by vyjadřovala příkaz, zákaz nebo dovolení, ale výrokem, obsahujícím přání – Listina pro nezrozený plod uznává jen tuto složku – neřeší otázku, zda do narození je lidský plod součástí života matky, nebo má samostatnou subjektivitu – neřeší ani problém konfliktu zájmů mezi matkou a plodem. Může být spíše interpretačním pravidlem vztahujícím se k jiným článkům Listiny a směrnicí pro zákonodárce k řešení právní úpravy ochrany těhotné ženy a lidského plodu (Evropská úmluva o ochraně LPaZS právo plodu neřeší – život začíná zrozením).

Podle Evropské úmluvy se zbavení života nebude považovat za způsobené v rozporu s úmluvou, jestliže bude vyplývat z použití síly, které není víc než zcela nezbytné, při obraně každého proti nezákonnému násilí, provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené, zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury. S lidským právem na život souvisí další důležité právo – právo na nedotknutelnost osoby (i jejího soukromí) a zákaz jakéhokoli mučení nebo ponižujícího zacházení. Osobou se nerozumí osoba jako subjekt práva, nýbrž prostě člověk. nejasná je otázka nascitura; nasciturus je zřejmě nedotknutelný jako součást osoby své matky. „Nedotknutelnost“ je vnímána jako slavnostní výraz, jímž se rozumí zvýšená právní ochrana poskytovaná zvláště významnému subjektivnímu právu, na jehož ochraně má společnost zvláštní zájem, je to tedy ústavně proklamované a chráněné právo na nerušené zachování osoby, jemuž odpovídá obecný zákaz porušení této integrity. Ve sféře veřejnoprávní znamená, že stát, resp. státní orgán, nesmí zasahovat do sféry nedotknutelnosti osoby jinak než zákonem, resp. na základě zákona, a i zákonem samým do ní smí zasahovat jen v míře společensky nezbytné. Ve sféře soukromoprávní nedotknutelnost osoby znamená, že každý má absolutní subjektivní právo na zachování své osoby, jehož porušení dává vznik civilní sankci. Evropská komise vymezila výraz „mučení“ na základě intenzity utrpení, promyšleného záměru a určitého cíle – označení mučení je v judikatuře vymezeno jako promyšlené nelidské zacházení vyvolávající velmi těžké a kruté utrpení; pojem „nelidské zacházení“ je definován jako takové zacházení, které úmyslně vyvolává psychické nebo fyzické utrpení zvláštní intenzity; pod výrazem ponižující zacházení chápe Komise jednání, jež ponižuje hrubě jednotlivce před jinými nebo ho nutí jednat proti jednotlivci či svému svědomí; ponižující zacházení se považuje i diskriminační jednání, které je motivováno rasistickými pohnutkami nebo jednání, které dotčenou osobu jistým způsobem společensky diskredituje. Důležitým lidským právem je právo na lidskou svobodu. Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

Klíčová slova - Lidská práva

Lidská práva, Listina základních práv a svobod, Všeobecná deklarace lidských práv



Publikujte své vlastní práce a vydělejte si slušné peníze

Vaše studentské práce můžete vkládat zde


TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde

Prohledat práce

Kontakty a podpora

Provozní doba

Denně 8:00 - 0:00

Emailová adresa

info@diplomky.net
Phone +420 604 900 289

Tip měsíce

 

Doporučte náš web

získejte až 300 Kč

za každou

vloženou práci!

Více informací zde

TOP Nabídka!

 

Nestíháte Vaše

studium?

Nezoufejte!

Vypracujeme Vám

podklady na míru.

Pro více informací

pokračujte zde