Stupidita, ekologické důsledky skupinové hlouposti

Seminární práce referuje o vztahu společenských soustav k zevnímu prostředí. Teorie říká, že ve fyzickém (hmatatelném) prostředí, existují geny, které se “vyjadřují“ stavbou těl. Biologie říká, že fyziologie, etologie a morfologie jedinců se mohou navzájem ovlivňovat. Teorie sítí toto dokazuje v širším kontextu. V psychickém světě (energetického prostředí), který je v dialogu s prostředím fyzickým (hmatatelným) jsou ekvivalenty genu (nebo také viru) tzv. memy, jež pojmenovat Dawkins. Mohou a nemusí se uplatňovat, či naopak vystihovat situace.
Předpokládá se, že mezi parazitismem a neparazitismem existuje podobný vztah jako mezi deprivantstvím a lidstvím. František Koukolík a Jana Drtilová píšou o, a pozorují epidemii deprivantství. Prvek stupidity, která je přirozenou vlastností, může být deprivanstvím zneužíván, umocňován docilitou a omezenou racionalitou. Teorie H.A.Simona dokazuje, že obé jsou udržovány v prostředí společenským schématem. Schéma nastavuje normu. Nemusí však být adaptivní, natož optimální. Jeho uplatnění může v negativním důsledku bránit inovaci, jehož příkladem je neužívání elektromobilů. Výsledkem je mimo jiné smog. Příkladem deprivantského zneužití moci je nelegální obchod se zbraněmi a nepodpoření ekonomické (alespoň částečné) soběstačnosti Rwandy, s následky lidských obětí a rostoucí míry ekologických problémů, nebo ničení biodiverzity, jehož modelem je kácení deštných pralesů.
Uplatňování náhražek dnešních dob silně přesahuje pověstné směňování bižuterie za zlato. Kolosální stupiditu v současnosti dokazuje především zbrojení, jakožto nastávající potencionální jaderný teror, nerespektování mezinárodních smluv a další způsoby, které jsou coby relikty barbarské éry často kruté a zaostalé.

Skupinová hloupost, Popper, Eccles, Etologie, Ekologie, Životní prostředí, Memy, Docilita, Omezená racionalita, Sociální organizace, Groupthink, Deprivantské zneuži, Poškozování biodiverzity

1. Úvod
2. Kontext, vymezení pojmů
3. Skupinová hloupost, příklady
4. Závěr