Srovnání sociální práce se skupinou a sociální práce s komunitou

Metody sociální práce jsou zaměřeny na jedince, skupinu nebo na komunitu a mají dva hlavní cíle. Prvním cílem je dosažení optimálního vývoje u klienta samotného, druhým je pak snaha pomoci klientovi k lepší adaptaci na jeho současnou situaci a prostředí. Nejdříve se v praxi začala uplatňovat metoda sociální práce s jednotlivcem, také se můžeme setkat s označením případová sociální práce (case work), nebo individuální sociální práce. Později se začíná uplatňovat metoda sociální práce se skupinou (group work), či také skupinová sociální práce. Teprve ve třicátých letech dvacátého století je propracována metoda sociální práce s komunitou (comunity work). V praxi se tyto tři metody sociální práce navzájem prolínají a úzce na sebe navazují. (Novotná, 1992) Ve své seminární se budu podrobněji zabývat metodou sociální práce se skupinou a sociální práce s komunitou, přičemž se zaměřím na oblasti, které jsou jim společné a kterými se od sebe naopak odlišují.
Sociální práce se skupinou plynule navazuje na sociální práci s jedincem a dále se s ní souběžně rozvíjí. „Vždyť při práci s klientem je nutné pracovat s jeho sociálním prostředím, zejména s jeho rodinou jako přirozenou skupinou, a s uměle vytvořenými skupinami, jichž je členem.“ (Novotná, str. 78, 1992) Jako skupinu můžeme označit veškerá seskupení lidí, malé skupiny, jednoduché organizace i větší územní celky, tzv. komunity. (Novotná, 1992) „Smyslem sociální práce se skupinou je psychosociální působení na skupinu lidí s nějakým společným znakem s cílem, aby se stali celistvou osobností či znovu ji objevili a mohli se celkově zdravě a společensky bezproblémově vyvíjet.“ (Novotná, str. 79, 1992) Při individuální sociální práci není sociální pracovník schopen dostatečně ovlivnit všechny své klienty. Při skupinové sociální práci na sebe navzájem klienti přímo působí. Jsou-li ve skupině lidí, které spojuje obdobný problém, uvědomí si, že nejsou osamoceni a že jim ostatní členové skupiny mohou v hledání cest k vyřešení problému pomoci. (Novotná, 1992)