Recenze knihy Pozvání do sociologie

Základní informace - Recenze knihy Pozvání do sociologie

Název práce: Recenze knihy Pozvání do sociologie

Typ práce: Seminární práce

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2010

Poznámka: PRÁCE ZDARMA


Recenze knihy Pozvání do sociologie

Kniha je pozoruhodná už na první letmý pohled, neboť je uvedena hned dvěmi předmluvami. První z nich je dílem doc. Eduarda Urbánka, který rekapituluje život a dílo autora publikace. Druhá předmluva je z pera samotného Petera L. Bergera, který jí napsal speciálně pro účely československého vydání již v roce 1969. Poprvé byla kniha vydána v USA v roce 1966 (nakladatelství Doubleday). Pozvání do sociologie není klasickou sociologickou učebnicí pro vysoké školy, se kterými jsme obyčejně konfrontováni; operuje sice s klasickými sociologickými instituty a termíny, ale její jednotlivé kapitoly mají spíše populárně naučný charakter a prezentují autorovy úvahy. Však P. L. Berger také používá velmi neotřelá přirovnání a motivy (kupříkladu nabízí impotenci jako společný jmenovatel lásky a vědy). Text je často prokládán kazuistickými příklady. Formální skladba knihy je rozdělena do osmi kapitol. V první kapitole nazvané Sociologie jako individuální zábava se autor zamýšlí především na charakterem sociologovy práce a nastiňuje různé úhly pohledu, kterými je na sociologa (někdy je používán výraz „sociální pracovník“) obvykle nahlíženo. Sociolog je tak někdy nazírán v mnohém ohledu jako špion. Jeho úkolem je pak podávat co možná nejpřesnější zprávy o určité společenské oblasti. August Comte zas viděl sociologa jako sociálního reformátora; hraje roli rozhodčího nad všemi odvětvími poznání pro blaho lidí. Jiní vědci shledávají hlavní roli sociologa v souvislosti se statistikou. S touto tezí Berger kategoricky nesouhlasí, neboť statistická data představují jen surový materiál, který lze sice použít pro sociologickou interpretaci, ale interpretace samotná musí být širší než sebraná data. Autor sám nabízí postavení sociologa jakožto vědce, který se snaží být objektivní a protože se zajímá o lidi, musí umět být fascinován všednodenností. Sociologovy základní otázky jsou pak tyto: Čím se lidé společně zabývají? Jak jsou tyto vztahy organizovány v instituce? Které kolektivní ideje to jsou, jež hýbou lidmi i institucemi? Ve druhé kapitole autor nastiňuje dimenze sociologického vědomí analýzou tří motivů – motivu demaskování, nekonvenčnosti a relativnosti. K těmto třem bychom posléze mohli připojit i čtvrtý, který je méně dalekosáhlý v důsledcích, ale užitečný pro doplnění obrazu. Je to kosmopolitní motiv. Sociologie je tolik v souladu s atmosférou moderní doby právě proto, že představuje vědomí světa, v němž byly hodnoty radikálně relativizovány. Tato relativizace se stala natolik součástí každodenních představ, že je pro nás obtížné pochopit plně, jak uzavřený a naprosto závazný byl a stále ještě v některých místech je názorový svět kultur.

Jdeme – li zpět k velmi dávným dobám, pak to byla města, kde se vyvíjela otevřenost k světu, k jiným způsobům myšlení a jednání. Ať myslíme Athény nebo Florencii, všude můžeme rozpoznat určité kosmopolitní vědomí, které bylo obzvláště charakteristickou kulturu. Individuum, které nejen ve městě bydlí, ale je městem formováno, je individuem, které přesto, že je připoutáno vášnivě ke svému vlastnímu městu, prochází na svých intelektuálních cestách celým širým světem. Jeho mysl, když ne jeho tělo a emoce, je doma kdekoli, kde jsou jiní myslící lidé. Tvrdíme, že sociologické vědomí je poznamenáno podobným druhem kosmopolitismu. To je důvod, proč úzký provincialismus jeho zájmů je vždy nebezpečím pro sociologickou odvahu. Sociologická perspektiva je široký otevřený emancipovaný pohled na lidský život. Sociologickým problémem je vždy porozumět tomu, co probíhá v termínech sociální interakce. Sociologický problém tak není otázka, proč některé věci jdou špatně z hlediska úřadu a způsobu ovládání scény, nýbrž na prvním místě, jak funguje celý systém, jaké jsou jeho předpoklady a jakými prostředky je udržován pohromadě. Základním sociologickým problémem není zločin, ale zákon, ne rozvod, ale manželství, ne rasová diskriminace, ale rasově určená stratifikace. Třetí kapitola je pojata jako exkurz k alternaci a životopisu. Alternací rozumíme možnost volit mezi měnícími se a někdy i protikladnými významovými systémy. Prožíváme tak celou řadu událostí více nebo méně důležitých, jejichž souhrn tvoří náš životopis. Sestavit životopis pak znamená zaznamenat tyto události v chronologickém pořádku nebo podle pořadí jejich důležitosti. I čistě chronologický záznam nás nutí položit otázku, která se týká relativní důležitosti určitých událostí. Zkušenost relativity a alternace není jen univerzálním historickým jevem, nýbrž i reálným existenciálním problémem individuálního života. Čtvrtá kapitola pojednává o postavení člověka ve společnosti. Značný akcent je autorem kladen na institut sociální kontroly, jenž je jedním z nejobecněji používaných pojmů v sociologii. Vztahuje se k různým prostředkům, které společnost používá pro udržení svých vzpurných členů. Posledním a bezpochyby i nejstarším prostředkem sociální kontroly je fyzické násilí. Jiný systém sociální kontroly je nátlak morálky, zvyků a obyčejů. Nemorálnost je trestána ztrátou zaměstnání, výstřednost ztrátou nadějí nalézt novou práci, špatné chování vede k tomu, že je člověk nevítaný ve skupinách. Důležitým ukazatelem pozice jednotlivce ve společnosti je sociální stratifikace. Každá společnost se skládá z úrovní, které jsou spolu navzájem spjaty v termínech nadřízenosti a podřízení, ať už se to týká moci, privilegií nebo prestiže. Nejdůležitějším typem stratifikace v soudobé západní společnosti je třídní systém – typ stratifikace, v němž je jednotlivcovo obecné postavení ve společnosti určeno ekonomickými kritérii.

Existují některé aspekty třídních rozdílů, jako třídní diskriminace ve vzdělání a třídní nerovnost ve zdravotní péči, které mohou být modifikovány za pomoci sociálního inženýrství. Užitečný sociologický pojem je instituce, která je obvykle definována jako odlišný komplex sociálních činností. Tak například můžeme říci, že zákon, třída, manželství nebo organizovaná náboženství vytvářejí instituce. Jinak řečeno je instituce regulující organizací, která kanalizuje lidské jednání stejným způsobem jako instinkty kanalizují chování hmyzu. Instituce poskytují procedury, jimiž se vytvářejí vzory lidského jednání, které společnost považuje za žádoucí. Pátá kapitola knihy nese název Společnost v člověku. My sami si nejčastěji přejeme právě to, co od nás společnost očekává. My sami se chceme podřídit pravidlům, my sami chceme plnit úkoly, které nám společnost přidělila. A to je možné ne proto, že moc společnosti je menší, ale naopak proto, že určuje i to, co jsme. S tím souvisí tzv. teorie rolí. Každá situace, do níž jedinec vstupuje, vystupuje proti němu se specifickým očekáváním a vyžaduje od něho specifické odpovědi na toto očekávání. Role poskytuje vzor, podle něhož má individuum jednat ve zvláštních jednotlivých situacích. Role ve společnosti se mění podle přesnosti, s níž jsou „herci“ dány instrukce. Role nesou s sebou určité jednání, emoce, postoje, které patří k tomuto jednání. Role mají úzký vtah k tzv. socializaci; tou rozumíme proces, v němž se dítě učí být členem společnosti. Učí se hrát role tím, že je přijímá od svých vzorů. Určitý stupeň nesouhlasu s rolí může být dovolen, jsou-li však určité hranice tolerance překročeny, společnost své uznání dotyčnému jednotlivci odepře a označí ho za psychologicky nebo morálně úchylného. Dostáváme se tak oklikou k pojmu předsudku. Předsudky se netýkají jen vnějšího osudu oběti v rukou jeho pronásledovatelů, nýbrž také vědomí, které je utvářeno tímto očekáváním.

Šestou kapitolu knihy nazval autor Společnost jako drama. Zaobírá se nejprve pojmem svobody. Svoboda není empiricky daná, není přístupna důkazu jakoukoli vědeckou metodou. Svoboda je svou vlastní příčinou a leží tedy mimo svět vědecké diskuze. Různé pojetí svobody může vést až k anarchii či k anomii. Individualitám šířícím takové myšlenky se může podařit získat dost přívrženců k rozšíření svých deviantních interpretací světa, tedy aspoň v rámci okruhu přívrženců. Společnost je objektivní fakt, který nás přinucuje a dokonce nás formuje. Je však také správné, že naše významné činy pomáhají udržovat společenskou konstrukci a mohou ji při vhodné příležitosti pomáhat měnit. Odmítá – li jednotlivec uznat sociální definici ekonomických práv, setkáváme se s jevem zločinu (majetkové trestné činy). Jestliže člověk nemůže přetvořit nebo sabotovat společnost, může se od ní vnitřně distancovat. Najde – li člověk ostatní, kteří se k jeho činnosti připojí, může vytvořit ve velmi reálném smyslu protispolečnosti, jimiž mohou být sekty, kulty či různé tajné spolky. V této souvislosti je užitečné poukázat na pojem, který se nazývá odstup od role. Míní se tím hraní role mlčky, aniž to tak je skutečně myšleno, se skrytým cílem. Každý má možnost hrát svou roli nadšeně nebo zachmuřeně, s vnitřním přesvědčením nebo odstupem, nebo odmítne hrát vůbec. Sedmá kapitola nese název Sociologický machiavelismus a etika. Jen ten, kdo rozumí pravidlům, je totiž schopen podvádět. Dosti intenzivně se nám připomínají tři příklady, které mají vskutku určitý význam vzoru – jsou to rasové problémy, homosexualita a trest smrti. V případě trestu smrti kupříkladu sociologové byli s to dokázat, že trest smrti nepůsobí jako odstrašující prostředek proti páchání zločinů, pro což byl vymáhán, a že zrušení trestu smrti nevede k žádným hrozným důsledkům. Poslední kapitola publikace se nazývá Sociologie jako humanistická disciplína. Autor zde na závěr medituje nad charakterem tohoto vědního oboru. Vyzdvihuje otevřenost myšlení a univerzálnost vidění. Mělo by být bráno na zřetel, že k takovému postoji lez dospět na úkor přísně uzavřené logiky při vytváření sociologického systému. Má-li sociologie humanistický charakter, zůstává faktem, že tento charakter bude muset projevit v samotném akademickém prostředí, i když jen ze statistických důvodů. Kromě poznámek, které byly uvedeny na úvod, lze shrnout, že kniha skrývá ve svém textu mnohé zajímavé a originální myšlenky promíchané dost nesystematicky s nastíněním některých základních sociologických pojmů, což knize nepřidá na přehlednosti.

Klíčová slova - Recenze knihy Pozvání do sociologie

Sociologie, sociologický institut, sociologické vědomí, alternace, postavení člověka ve společnosti



Publikujte své vlastní práce a vydělejte si slušné peníze

Vaše studentské práce můžete vkládat zde


TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde

Prohledat práce

Kontakty a podpora

Provozní doba

Denně 8:00 - 0:00

Emailová adresa

info@diplomky.net
Phone +420 604 900 289

Tip měsíce

 

Doporučte náš web

získejte až 300 Kč

za každou

vloženou práci!

Více informací zde

TOP Nabídka!

 

Nestíháte Vaše

studium?

Nezoufejte!

Vypracujeme Vám

podklady na míru.

Pro více informací

pokračujte zde