Prvky realistického naturalismu v díle Ignáta Herrmanna U snědeného krámu

Souhrn

Jako téma své seminární práce jsem si zvolila charakterizování prvků realismu v knize Ignáta Herrmanna. Tyto prvky se vyskytují zejména při vykreslování hlavního hrdiny knihy – Martina Žemly. Jsou obsažené v jeho myšlenkách, které jsou spíše pesimistické, neboť neprožívá příliš šťastný život, v jeho slovech, která pronáší buď se svými nadřízenými, popř. později i zákazníky a služkami. Realismus se však objevuje i v barvitém vykreslování společnosti, vztazích a vzájemném chování, dále pak v popisu postav vedlejších a v celkovém pohledu na tehdejší společnost. I proto mne práce na této seminární práci bavila, mohla jsem objevovat skryté povahové rysy lidí, jenž se tváří jako přátelé a přitom jen přemýšlí nad tím, jak nám uškodit. Přestože téma knihy, ale také mojí práce se zaměřuje na ponurou stránku světa – na faleš, nespravedlnost, zlobu a hněv, ráda jsem se jí ujala a zpracovala ji.

Ignát Herrmann se narodil 12.8. 1854 v Horním Mlýně u Chotěboře jako syn chudého mlynáře, který později pracoval jako advokátní písař a matky, jenž pocházela z rodiny nakladatele J.H.Pospíšila. Povolání svého otce a bratra, který v Praze vystudoval práva a pracoval v advokátní kanceláři, jej natolik inspirovala, že i svým románovým hrdinům tato povolání často připisoval.
Po neúspěšném studiu 1.ročníku na gymnáziu odešel Herrmann do Prahy, aby se zde vyučil za kupeckého příručího, kupcem se však nikdy nestal. Důvodem tomu bylo, že během pobytu v Praze začal od roku 1873 pracovat u nakladatele Otty, kde Herrmann řídil humoristický časopis Paleček. V roce 1882 založil vlastní časopis Švanda Dudák, který redigoval během 1.světové války až do roku 1930. Zde publikoval své humoristické texty a mj. zde vyšel i román U snědeného krámu.
Kromě prací v časopise Švanda Dudák Herrmann publikoval také v časopise Lumír, Květy, Zlatá Praha. Od roku 1892 přispíval do Národních listů svými fejetony, soudničkami a tzv. nedělními povídkami, v nichž se po vzoru Jana Nerudy věnoval pražské tematice a náměty čerpal především z vlastního života a z pozorování středních řemeslnických a živnostenských rodin. Zaměření na spodinu mu však bylo kritiky vytýkáno, neboť moderna maloměšťáctví zavrhovala.
Román U snědeného krámu vyšel v roce 1890 jako velmi očekávané dílo tohoto autora, inspirované zejména Nerudovou povídkou Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku. Přestože byl tento román dobře přijat a Herrmannovi přinesl velké uznání kritiky, autor se více shlédl v humoru. Z jeho humoristicky laděných románů je nejznámější Otec Kondelík a ženich Vejvara, který vyšel roku 1898. Kniha vypráví o otci, jenž brání své dceři ve sňatku s neprůbojným Františkem Vejvarou, avšak přes mnoho potyček a žertovných scén se nakonec s nadcházejícím zetěm smíří a svolí ke svatbě. V druhém díle z roku 1906, jež nese název Tchán Kondelík a zeť Vejvara se oba hlavní hrdinové stávají současně otci. Dalším humorně laděným dílem je např. kniha Vdavky Nanynky Kulichovy a co se kolem nich sběhlo z roku 1918 anebo Artur a Leontýna, jenž vyšla roku 1921.V letech 1892- 1904 střádal tvorbu Jana Nerudy, kterou následně vydal pod názvem Sebranné spisy Jana Nerudy. Některé ze svých nedělních povídek, které uveřejnil v Národních listech vyšly v knihách Páté přes deváté (1895)‚ Muž bez třináctky … (1909), Z povídek nedělního kronikáře (1920) a pražskou spodinou, podsvětím a střední vrstvou se zabýval v knihách Pražské figurky (1884), Drobní lidé (1888) a Z pražských zákoutí (1889).

Ignát Herrmann, U snědeného krámu, Martin Žemla, Naturalismus, Realismus, Prvky naturalismu, Realistický naturalismus, Páté přes deváté, Muž bez třináctky, Z povídek nedělního kronikáře, Pražské figurky, Drobní lidé, Z pražských zákoutí, Otec Kondelík, ženich Vejvara, Tchán Kondelík a zeť Vejvar