Politické strany v moderním státě a jejich dělení

Název práce: Politické strany v moderním státě a jejich dělení

Typ práce: Bakalářská práce

Rozsah práce: 40 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2007

Hodnocení od vedoucího práce: Výborně

Hodnocení od oponenta práce: Výborně

Hodnocení od odborné komise: Výborně

Stažení práce - Politické strany v moderním státě a jejich dělení

Získejte práci prostřednictvím internetového bankovnictví a dopřejte autorovi co nejvyšší podíl ze zisku za jeho práci. Zašlete 150 Kč na č.ú. 1041664027 / 3030, do pole variabilní symbol uveďte číslo 0397 pro odlišení zvolené práce a do textového pole (např. do pole „Popis příkazce“) napište Vaší emailovou adresu. Práce Vám bude zaslána do 24 hodin od doručení požadované částky.

Souhrn - Politické strany v moderním státě a jejich dělení

Politická strana je politická organizace, která nominuje kandidáty do veřejných úřadů pod svým vlastním jménem, prosazuje určitou ideologii, nebo je vytvořená za účelem řešení nějakého problému. Politická strana je charakterizována snahou o získání politické moci ve volbách, dobrovolnou, otevřenou a trvalou organizací a společnými zájmy jejích členů (respektive alespoň jedním společným zájmem). Politická moc přitom nemusí být získána ve volbách, pokud jde o totalitní nebo např. exilové strany. Dále podmínka, že strany jsou trvalé nemusí platit zcela obecně.
Termín politická strana je velmi široký, a proto je jeho přesné vymezení obtížné. Politické strany mohou mít navzájem jen velmi málo společného - mohou se skládat z několika členů nebo několika milionů členů, některé jsou otevřeny všem zájemcům o členství, členy jiných se mohou stát pouze představitelé určité skupiny lidí, strany mohou fungovat pouze v rámci jednoho státu nebo být nadnárodními organizacemi. Významným kritériem je také aktivita strany, protože v některých zemích jsou strany aktivní pouze v období voleb, jinde pracují v podstatě nepřetržitě.
Politická strana se poněkud odlišuje od politického hnutí, které má obecně volnější organizaci, ale často se stává, že si označení „hnutí“ (nebo společenství, liga, aliance, unie apod.) vloží do svého názvu i politická strana, aby tak vyjádřila, že její struktura je odlišná od ostatních politických stran v zemi. Další rozdíl představuje doktrinální aspekt. Jestliže jsou politické strany reprezentanty zájmů určitých velkých sociálních skupin, politická hnutí usilují o prezentaci širšího spektra sociálních sil, což nachází svůj výraz i v programové orientaci těchto hnutí. Tuto skutečnost potvrzuje i jedno z hesel Občanského fóra před volbami do Federálního shromáždění v roce 1990, které hlásalo, že strany – z hlediska orientace voličů – jsou pro straníky a Občanské fórum pro všechny. Z hlediska funkcionálního aspektu se setkáváme jednak s tím, že se politické hnutí orientují na ovlivňování politické moci (a tím se spíše blíží zájmovým organizacím), jednak – stejně jako politické strany – přímo usilují o získání moci či podíl na moci.

Úvod - Politické strany v moderním státě a jejich dělení

Demokracie je systém, v němž právo rozhodovat za všechny je přiznáno těm jednotlivcům, kteří získali pro své návrhy nejvíce hlasů ve svobodné soutěži na politickém trhu. Ve většinovém volebním systému pak výsledek voleb určuje sestavení vlády, zatímco v systému proporčním o sestavení vlády rozhodují koaliční jednání. Výhodou proporčního systému je, že všechny instance ve společnosti mají své politické zastoupení. Jeho nevýhodou ale je to, že hierarchie mezi těmito instancemi není pevná a může být zvrácena: malé strany, které získaly málo voličských preferencí, mohou mít velký koaliční potenciál – bez nich nelze utvořit vládu, a tak získat vydíráním stran větších právo rozhodovat za všechny, i když zastupují menšinové instance. Úloha přikládaná významu politických stan v politické realitě moderního státu je tedy obrovská. Stranické systémy mohou fungovat nejrůznějším způsobem, ovšem samotná nutnost existence politické strany jakožto organizace politických názorů není nikde na světě zpochybňována.
Každý den se setkáváme (byť někdy jen zprostředkovaně) s politickými stranami a tyto pak v nemalé míře ovlivňují naše životy. Jako snad všechny společenské instituty také politická strana může být v budoucnu nahrazena efektivnějším nástrojem reprezentace vůle skupiny obyvatel; do té doby však berme existenci politických stran jako fakt a věnujme jí takovou pozornost, jakou si zaslouží. Ve své bakalářské práci se pokusím charakterizovat problém vzniku, vývoje a samotné existence moderních politických stran, jakožto i jejich členění – se zvláštním zaměřením na české strany.

Závěr - Politické strany v moderním státě a jejich dělení

Ve své bakalářské práci jsem se potýkala s postavením politických stran v moderním státě. Bylo mým záměrem obsáhnout politickou stranu z různých pohledů a rozdílných kritérií, proto jsem přistoupila ke stručné charakteristice politických stran, jejich vývoji, dělení, systémům, ale i legislativnímu zakotvení politických stran zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích; tyto kapitoly tvoří v zásadě první polovinu práce, která je silně teoretická, abstraktní a dá se v zásadě vztáhnout na politické strany všech států. Následně jsem přistoupila i ke druhé části práce, ve které jsem charakterizovala tradici, historii a genezi v dějinách českých zemí, tedy od dob Rakouského císařství, Rakouska – Uherska, přes první Československou republiku a Československou socialistickou republiku až do dneška. Druhá část bakalářské práce je tedy částí praktickou, kterou se konkretizuje část první a obsahuje tedy také charakter, vývoj a dělení politických stran, ovšem v českých podmínkách. Slýcháváme někdy nářky nad politikařením našich politických stran, které jsou nejvíce sledovány médii na půdě poslanecké sněmovny. Osobně se domnívám, že podobné problémy je možné vysledovat v každém moderním demokratickém státě, neboť jsou přirozeným důsledkem systému opoziční zastupitelské demokracie. Demokracie je prý strašnou formou vládnutí, ovšem nic lepšího jsme ještě nevymysleli (W. Churchill); proto bych byla rozhodně pro to sledovat skutečnou práci, kterou za nás všechny politici sdružení v politických stranách provádějí a místo planého a zbytečného rozčilování bychom měli přemýšlet, co případně provést do budoucna ještě lépe.
Ve své bakalářské práci jsem z přirozeného požadavku jejího omezeného rozsahu nemohla obsáhnout všechny možnosti, které téma politických stran skýtá. Dokáži si kupříkladu představit velice konstruktivní kapitolu obsahující kupříkladu komparaci našich politických stran s jejich zahraničními protějšky (velice zajímavé by to mohlo být v případě Slovenska); zde se do budoucna otevírá prostor pro další případnou magisterskou práci.

Klíčová slova - Politické strany v moderním státě a jejich dělení

Politická strana, Zákon č. 424/1991 Sb., Politické strany v českých zemích, Systémy politických stran, Dělení politických stran

Obsah - Politické strany v moderním státě a jejich dělení

1. Úvod
2. Politická strana – pojem a vznik
3. Vývoj politických stran
4. Dělení politických stran
4.1. Systémy politických stran
5. Zákon č. 424/1991 Sb.
6. Politické strany v českých zemích
6.1. Od počátku do druhé světové války
6.2. Éra komunismu
6.3. Současnost
7. Závěr
Použité prameny