Násilí jako jednání

Násilí jako jednání, které druhému působí bolest, poškozuje ho, ponižuje jeho lidskou důstojnost je jednání, které je vždy odsouzeníhodné a o to více, je-li pácháno na bezbranných bytostech. S násilím se lidstvo setkává odpradávna, jenom forma se trochu mění. Bohužel přibývá násilí a krutosti i u těch, které považujeme za bezbranné bytosti, tj. u dětí, a to jak k sobě navzájem, ale i k dospělým.
Domácí násilí je opakované, dlouhodobé a stupňující se násilí, kterého se dopouštějí dospělí nebo mladiství na svých blízkých (obětí mohou být manžel / manželka, druh / družka, rozvedení, dítě, rodič, prarodič). Má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí, nejčastěji jejich kombinace. Domácí násilí se liší od ostatních forem delikventního chování tím, že je násilím ve vztahu osob, vytváří vztah závislosti oběti na pachateli a je zaměřeno na získání moci pachatele nad obětí. Charakteristickým rysem domácího násilí je skutečnost, že se pro svou určitou trvalost a různou intenzitu násilných aktů postupně stává součástí jejich běžného života.
Obětí násilí v rodině se může stát kterýkoliv člen rodiny, stejně tak se všichni vyskytují mezi pachateli. Nejčastějšími oběťmi se však v rodině stávají ženy a děti. Rodina tak přestává plnit roli útočiště a stává se nebezpečným místem. Agresivní chování je z velké části naučené v dětství a mládí jako způsob řešení konfliktů a problémů, tedy přejímáním vzorů z původní rodiny. K tomu se přidává řada dalších negativních vlivů, jako jsou nezralost partnerů, obtížná ekonomická situace rodiny, nedostatek bytů, náročné životní situace, chronický nedostatek času, alkoholismus, promiskuita a další.
Domácí násilí je zřídka jednorázovou záležitostí. Fyzické a sexuální zneužívání se stává častějším a krutějším s postupující dobou, někdy skončí až teprve v okamžiku, kdy je jedna osoba zavražděná druhou. Ostatní formy násilí nebo ovládajícího chování mohou pokračovat po dlouhou dobu.