Francouzský politický systém

Základní informace - Francouzský politický systém

Název práce: Francouzský politický systém

Typ práce: Seminární práce

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2012

Poznámka: PRÁCE ZDARMA

Francouzský politický systém

Francie – stát se zhruba 62 milióny obyvateli – je unitární demokratická republika, která kombinuje prvky parlamentní formy vlády s prvky prezidentské demokracie. Ústava V. republiky přijatá na základě ústavního referenda 28. srpna 1958 platí s několika málo změnami dodnes. S přijetím nové ústavy došlo k přeměně parlamentního režimu na režim poloprezidenstký či neoprezidentský. Cílem úpravy francouzských ústavních institucí z roku 1958 bylo posílit výkonnou moc státu oproti předchozímu období, kdy ústava připisovala příliš velké pravomoci zákonodárným orgánům, což mělo za následek politickou nestabilitu v zemi (časté vyslovování nedůvěry vládě ze strany parlamentu).
Mnohem více než většina evropských států připomíná prezidentské systémy v Latinské Americe.
V letech 1956 – 1958 se v souvislosti s krizí v Alžírsku střídala jedna vláda za druhou a veřejnost, stejně jako staré politické kliky hledaly optimální řešení, jak stabilizovat a sjednotit zemi a nastolit pořádek v Alžírsku. Prezident Coty proto povolal generála De Gaulla, který po osmiletém exilu na svém statku v Colombé nastoupil na post předsedy vlády. Jeho vládou navržená ústava znamenal zásadní zlom ve struktuře francouzské politiky směrem k razantnímu posílení pravomocí prezidenta republiky, kterým byl právě Charles de Gaulle ještě v roce 1958 zvolen (počtem 80 000 volitelů).

Výkonná moc

V. republika má dualistickou exekutivu. Dualita spočívá v rozdělení výkonné moci mezi prezidenta a vládu včele s premiérem.
Poloprezidentský režim je svým způsobem stále originální a novátorskou koncepcí. Nejdůležitější postavou struktury moci je prezident, který je volen v přímých a všeobecných volbách. Prezident ve svých rukou soustřeďuje funkce hlavy státu a šéfa exekutivy, ale na rozdíl od prezidencialismu se o výkonnou moc musí dělit s premiére a vládou. Prezident většinou přejímá ty ústavní pravomoci premiéra, které jsou „významnější“, a stává se tak nejdůležitější rozhodovací instancí.
Problém vyvstává v případě, kdy premiér nechce uznat supremaci prezidenta a s rozhodností uplatňuje vlastní pravomoci. Děje se tak tehdy, kdy jsou premiér a prezident z odlišného politického tábora. Za optimálních podmínek, kdy prezident a premiér pocházejí ze stejného politického tábora, je dělba výkonných kompetencí vždy prováděna ve prospěch hlavy státu.
Pro poloprezidentský režim jsou charakteristické specifické vztahy mezi mocí zákonodárnou a výkonnou. Prezident jmenuje premiéra a ministry, ale vláda jako celek nese politickou odpovědnost vůči parlamentu. Parlamentu však není odpovědný sám prezident, který je oprávněn zastupitelský orgán rozpustit. Vláda má na chod parlamentu výjimečně velký vliv a je v legislativním procesu značně zvýhodněna, protože vládní návrhy zákonů mají přednost. Proces tvorby práva je rozdělen na oblast zákonodárnou, svěřenou parlamentu, a oblast reglementační, odevzdanou vládě. Toto řešení je v rozporu jak s parlamentním, tak i prezidentským režimem.
Skutečný mechanismus fungování poloprezidentského režimu není až tolik závislý na ústavních článcích, jako spíše na politických faktorech, zvláště pak na stranickém systému a na vztazích mezi prezidentem a většinovou politickou stranou. Je-li prezident lídrem takové strany, pak je jeho postavení velmi silné. Francouzský prezident je podle ústavy na předposledním místě, ale reálně je na místě prvním. Jeho role navíc výrazně stoupá v době politické krize.
Prezident dohlíží na respektování Ústavy. Svojí autoritou zaručuje chod veřejných institucí a správy (čl. 5), jakož i trvalou kontinuitu státu. Je garantem národní nezávislosti, státní integrity a respektu k mezinárodním smlouvám. Fakticky vykonává zahraniční politiku. Jmenuje premiéra, výkonné ministry, vyšší státní úředníky a soudce, předsedá Radě ministrů. Má pravomoc rozpustit Národní shromáždění, vypsat předčasné volby, pokud je zvolen v době, kdy v Národním shromáždění má většinu opozice. Prezident vyhlašuje referendum a podepisuje mezinárodní smlouvy. Je vrchním velitelem ozbrojených sil a vyhlašuje výjimečný stav, kdy má podle článku 16 Ústavy v rukou veškerou legislativní i výkonnou moc.
Je volen na pětileté období (quinquennat, změna ústavy v roce 2000, předtím – sedmileté období – septennat). Může být zvolen maximálně na dvě volební období. Musí být zvolen absolutní většinou. Nestane-li se tak v prvním kole, je následující neděli uspořádáno kolo druhé se dvěma vítěznými kandidáty kola prvého. Nad pořádáním voleb a sčítáním hlasů dohlíží Vláda.
Prezidentské volby trvají (1. až 2 kolo) nejméně dvacet dní a nejpozději třicet pět dní před vypršením mandátu stávajícího prezidenta. Současným prezidentem je Jacques CHIRAC, 1995-2002, 2002 – 2007.
Vláda je tvořena 39 členy - 16 ministrů a 11 delegovaných ministrů a 12 státních tajemníků. Je odpovědná parlamentu. Jejím hlavním úkol je příprava zákonů a vykonávání exekutivy. Často je vláda díky svým omezenějším pravomocím přirovnávána k Evropské komisi. Jedinou pravomocí navíc (oproti EK) je dohled nad ozbrojenými silami.
Vláda má celkem. Francouzská vláda má jiné postavení než vláda česká. Jsou zde vytvořena speciální ministerstva pro různé záležitosti, které u nás má na starosti jeden ministr (např. odděleně působí ministerstvo školství a ministerstvo mládeže a tělovýchovy). Některé vládní úřady jsou pro nás bizardní, např. tajemník pro vlast. Naproti tomu jsou spojena ministerstva pro místní rozvoj a životního prostředí, jež u nás působí samostatně. V současnosti tvoří vládu jedna strana - Unie pro prezidentskou většinu (UMP), v níž je většina členů bývalé RPR (Sdružení pro republiku) a dosud existujících UDF (Svaz pro francouzskou demokracii) a DL (Demokratičtí liberálové). Bývalým členem DL je i premiér Raffarin.

Zákonodárná moc

Dvoukomorový parlament:
Národní shromáždění - (Dolní komora) 577 členů /555 je z Francie, 17 ze zámořských departmentů 5 ze zámořských území/ volených na 5 let většinovým systémem v přímých dvoukolových volbách, od r. 2002 předsedající Jean-Louis DEBRE (UMP)Senát (Horní komora) tvoří 321 členů nepřímo volených na 9 let / každé 3 roky se obměňuje 1/3 senátorů /, jsou ustaveni na základě nepřímých voleb. Předseda Senátu je zvolen po každé dílčí obnově. V Senátu jsou kromě kontinentální Francie zastoupeny i zámořské departmenty a zástupci Francouzského společenství národů. Od r. 1998 předsedající Christian PONCELET (UMP).

Soudní moc

Ústava z r. 1958 vytvořila institut Ústavní rady, která zkoumá zákony z hlediska jejich souladu s Ústavou. Francouzská ústavní rada se skládá z 9 členů jmenovaných na 9 let (opětovné jmenování není možné). Tři členy jmenuje prezident, tři předseda Národního shromáždění a tři předseda senátu. Dalšími členy Ústavní rady jsou bývalí prezidenti republiky, kteří mají tuto funkci doživotně. Předsedu Ústavní rady jmenuje prezident, je to vždy člen rady. Ústavní rada svou činností zabezpečuje integritu a kontrolu právoplatnosti průběhu voleb a referend.
Francouzi mají tři hlavní soudní soustavy – občanskou, trestní a administrativní, které jsou založené na kvalifikovaném systému zákonů. Struktura občanských soudů má 475 tribunálů na nejnižší úrovni a 172 tribunálů na vyšší instanci, na úrovni rezortu. Struktura trestního soudnictví se skládá z policejních soudů nejnižší úrovně a výše postavených nápravných soudů a pro každý rezort zvlášť existuje soud přísedících. Na účely správního soudnictví je metropolitní Francie rozdělená do 24 oblastí, v kterých fungují oblastní správní soudy.
Úzkou souvislost se správním soudnictvím má tzv. mediátor (tato funkce byla zřízena podle skandinávského ombudsmana). Mediátora jmenuje prezident republiky na období tří let. Mediátor přijímá stížnosti občanů, spolupracuje s administrativními oblastními tribunály, sám však nedisponuje mocenskými pravomocemi.

Volební systém

Voliči volí v přímých volbách na národní úrovni poslance do Národního shromáždění a v oddělených volbách je volen také prezident republiky. Po celé období tzv. Páté francouzské republiky se volí podle většinového systému s výjimkou voleb v roce 1986, které proběhly podle zásad poměrného zastoupení.
Volby do Senátu probíhají nepřímo prostřednictvím kolegia volitelů složeného z orgánů místní správy a samosprávy.
Francouzský volební systém je založen na většinovém principu, přičemž volby probíhají ve dvou kolech v jednomandátových volebních obvodech. Pro získání mandátu v prvním kole je třeba získat absolutní většinu hlasů, kdežto v kole druhém postačuje pouze většina relativní. Volby jsou platné, zúčastnilo-li se jich alespoň 25% oprávněných voličů. Není-li zvolen žádný kandidát v prvním kole, do druhého kola postupují ti kandidáti, kteří v kole prvním získali alespoň 12,5% hlasů.

Administrativní členění:
Francie je rozčleněna na 26 regionů (z toho 22 kontinentální, 4 zámořské), regiony se dělí na departementy. Departementů je ve Francii 100, z toho 4 zámořské – Martinique, Guadeloupe, Réunion a Francouzská Guyana. Kromě toho má Francie zámořská území Mayotte, Wallis a Futuna, St. Pierre a Miquelon, Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie).

Použitá literatura:
Komparace politických systémů I. V ŠE. Fakulta mezinárodních vztahů. Praha: 1995. ISBN 80-7079-473-9.
CABADA, L., KUBÁT, M. Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.