Domácí násilí jako celospolečenský problém

Za téma své bakalářské práce jsem si vybrala jeden z negativních společenských jevů, ohrožující celou společnost – domácí násilí.
Cílem této práce je zmapovat obecné informace o domácím násilí a přehledně informovat o nové legislativě a projektech týkajících se domácího násilí, uskutečňovaných v České republice a v Evropské unii. Tato tématika je velmi aktuální zejména v poslední době, neboť díky úsilí mnoha organizací a jednotlivců se od 1. 1. 2007 změnila legislativa a Česká republika se zařadila mezi státy s proaktivní reakcí na domácí násilí.
Tato práce je záměrně čistě teoretická. Je rozdělena do pěti kapitol. Po úvodu se zaměřuji na podstatu násilí v rodině, což je jev, který provází lidstvo po celou dobu jeho historie. Tak, jak se mění a vyvíjí společnost, mění se a vyvíjí i pohled na tento jev. Uvádím zde situace, které mohou fungovat jako možné příčiny domácí agrese.
V další kapitole pak charakterizuji domácí násilí, jeho průběh a formy. Pozornost věnuji různým příčinám vzniku násilí, pachatelům a klasifikuji oběti domácího násilí. V závěru této části se zaměřuji na legislativu, informuji o zákonu č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím a zavádí se institut „vykázání“.
Následující kapitolu jsem rozdělila na tři oddíly. V prvním podávám výčet a krátkou charakteristiku organizací, které se ve své činnosti zabývají přímou i nepřímou pomocí obětem domácího násilí. Ve druhém oddílu uvádím projekty realizované v České republice. V závěru této kapitoly se snažím podat stručnou charakteristiku programů DAPHNE a vybírám několik projektů zaměřených na domácí násilí a realizovaných v rámci programů DAPHNE I – II.
Přílohu této práce tvoří několik výsledků druhého srovnávacího reprezentativního výzkumu STEM o vnímání domácího násilí v ČR. Dále předkládám několik statistik uveřejněných Bílým kruhem bezpečí a DONA linkou.

Domácí násilí je jev, který doprovází lidstvo celou jeho historií. Stejně jako např. chudoba bude stále lidstvo doprovázet. Ale je na lidech, aby jeho následky byly co nejmenší. Tato problematika byla po velmi dlouhou dobu přehlížena jako něco nepodstatného, co je v zásadě normální. Převažovala tendence do těchto konfliktů nezasahovat, protože jsou záležitostí rodiny, a nikoli široké veřejnosti. V dřívějších letech byly výzkumy zaměřující se na tento fenomén spíše výjimkou. Lidé nechtěli vědět, že se násilí odehrává v místech lásky a porozumění. Veřejnost se začala o tento jev zajímat až v poslední době, zejména od osmdesátých let minulého století se tento zájem zvětšuje.