Aktivní stáří v současné české společnosti

Diplomová práce se zabývá problematikou aktivního stáří. Klade si za cíl zjistit, nakolik sociální a rodinné zázemí seniorů a jejich vzdělání ovlivňuje zapojení do aktivního trávení volného času a jejich informovanost o těchto aktivitách. Odpovědi jsem hledala prostřednictvím propojení teoretické a empirické části této práce.
Stárnutí populace je v posledních letech trendem ve všech vyspělých zemích světa a Česká republika není výjimkou. Na stárnutí a stáří (stejně jako na všechny etapy života) je nutno se připravit. Příprava na stáří by se měla stát běžnou součástí života každého z nás, neboť o kvalitě života ve stáří se rozhoduje mnohem dříve, než se tato etapa stane pro nás reálnou.
V teoretické části jsem se snažila podat co nejvýstižnější obraz stárnutí a stáří. Vymezila jsem pojmy stáří a stárnutí, mýty a postoje ke stáří. Pozornost jsem věnovala psychologii stárnutí a přípravě na stáří. Lidé by měli anticipovat své potřeby ve stáří a aktivně se podílet na budování vlastní budoucnosti. Nabízí se tak velký prostor pro účinnou a ucelenou osvětu. Je nutné věnovat pozornost přípravě na stáří i na celospolečenské úrovni, usilovat o vytvoření podmínek pro zdravé, aktivní a důstojné stárnutí a stáří a aktivní zapojení starších osob do ekonomického a sociálního rozvoje společnosti v kontextu demografického vývoje. Zapojení do zájmové činnosti, do veřejné aktivity a rozvíjení zájmů a zálib, je ve stáří nejlepší prevencí předčasného stárnutí, osamělosti, izolace a nesoběstačnosti.
K dosažení cílů práce jsem v empirické části zvolila dotazník, který jsem předložila 124 respondentům (věkové kategorie 55 let a výše) v Ostravě. Respondenti pocházeli z domů s pečovatelskou službou, z univerzit třetího věku a z různých klubů a setkání seniorů. Data jsem pro přehlednost uspořádala do tabulek (viz. příloha) a pokusila jsem se je interpretovat.
Spektrum možností pro rozvoj různorodých aktivit v období stáří může být široké a pestré. Nezbytný je zájem a informovanost seniorů, publicita v různých typech médií. Proti předpokladům nebyly zjištěny rozdíly mezi seniory s větším a s menším sociálním a rodinným zázemím. Tento fakt může být ovlivněn skutečností, že experimentální soubor byl složen ze seniorů pocházejících z Ostravy. Určitě by bylo potřebné v dalším šetření zmapovat daleko větší část populace zahrnující i seniory z menších měst a vesnic, kde vliv rodinných a sociálních vazeb může být významnější a také možnosti trávení volného času budou odlišné od možností ve větších městech.
Dále jsem předpokládala, že velkou roli v seniorském věku hraje vzdělání, tyto předpoklady se potvrdily. V dnešní době je vzdělání považováno za velmi důležité, ale v dřívějších letech tomu tak nebylo. Pokud měl někdo maturitu, byla ceněna, ale vysokoškolské vzdělání bylo luxusem, natož vzdělávání seniorů. V současnosti existuje celá řada nabídek vzdělávání určeného právě pro seniory, proto je stále častější, že se senioři vzdělávají. Příští generace bude do důchodu odcházet vzdělanější než generace současná a také bude více počítačově gramotná. Dá se očekávat, že s vyšším vzděláním seniorů poroste i poptávka po dalším vzdělávání. Bude nutné zajistit, aby vzdělávací aktivity byly dostupné pro všechny skupiny seniorů, pro seniory velkých i malých měst, pro seniory žijící osaměle, pro seniory znevýhodněné a handicapované, i pro seniory žijící v různých institucích.
Můj výzkumný soubor byl malý a jeho výsledky nelze zobecnit, přesto se domnívám, že dosažené poznatky mohou být východiskem dalších výzkumů věnovaných problematice aktivního stáří. Při nahlížení na výsledky výzkumu bych chtěla zdůraznit skutečnost, že senioři, kteří by se potřebovali nejvíce zapojovat do různých aktivních činností a kteří by potřebovali být více informování o možnostech trávení volného času, se výzkumu vůbec nezúčastnili Jedná se zejména o osoby handicapované či izolované. Je třeba hledat cesty, jak zmapovat potřeby i těchto seniorů, jak je informovat, motivovat a aktivizovat.
Záleží na nás samotných, jak budeme pohlížet na vlastní stárnutí, zda stáří prožijeme spokojeně a důstojně. Výzkum ukazuje, že lidé žijící před odchodem do důchodu aktivně, vedou aktivní život i ve stáří. S přípravou na stáří je vhodné začít již ve středním věku, důležité je informovat veřejnost a překonat pasivní přístup lidí ke stáří. Informace jsou pro rozvoj stárnoucí společnosti důležité, lidé musí mít možnost stárnout důstojně a v bezpečí a i ve stáří se podílet na životě společnosti jako plnoprávní spokojení občané.