Akční plán pro řešení bezdomovectví a legislativní rámec

Základní informace - Akční plán pro řešení bezdomovectví a legislativní rámec

Název práce: Akční plán pro řešení bezdomovectví a legislativní rámec

Typ práce: Bakalářská práce

Rozsah práce: 50 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2011

Hodnocení od vedoucího práce: Výborně

Hodnocení od oponenta práce: Výborně

Hodnocení od odborné komise: Velmi dobře

Stažení práce - Akční plán pro řešení bezdomovectví a legislativní rámec

Získejte práci prostřednictvím internetového bankovnictví a dopřejte autorovi co nejvyšší podíl ze zisku za jeho práci. Zašlete 200 Kč na č.ú. 1041664027 / 3030, do pole variabilní symbol uveďte číslo 0363 pro odlišení zvolené práce a do textového pole (např. do pole „Popis příkazce“) napište Vaší emailovou adresu. Práce Vám bude zaslána do 24 hodin od doručení požadované částky.

Souhrn - Akční plán pro řešení bezdomovectví a legislativní rámec

Bezdomovectví je složitý problém a výrazně zasahuje všechny dimenze člověka. Ovlivňuje celou společnost, není to izolovaný jev, ale spleť problémů. U každého bezdomovce jsou to jiné problémy, mají jiné příčiny a jiné důsledky. To lze považovat za hlavní úskalí práce s osobami bez domova, ale je to také velká výzva.
Bezdomovectví je výrazný fenomén dnešní doby, dennodenně zaměstnává mnoho sociálních pracovníků, je předmětem pozornost komunálních politiků a u široké laické veřejnost vzbuzuje rozporuplné pocity.
Pro potřeby Hlavního města Prahy vzniklo za poslední roky několik pracovních materiálů, koncepcí, studií, strategií, které měly za cíl řešit problematiku bezdomovectví. Většina těchto dokumentů se buď zabývala jen určitým úsekem této problematiky či se stal dokument spíše jakýmsi teoretickým materiálem, který se většinou nikdy neuvedl do praxe. Většina těchto dokumentů také pozbyla aktuálnosti a již dostatečně neodpovídá a nereaguje na současný stav.
Právě bezdomovectví na území Hlavního města Prahy je předmětem zkoumání této práce. Mým úkolem bude zejména popsat stávající situaci, prozkoumat nástroje, které má město k dispozici k řešení této problematiky a konečně i analýza tzv. Akčního plánu pro řešení bezdomovectví.

V případě výrazů bezdomovec a bezdomovectví narážíme na terminologickou nejednotnost, a přestože pojem bezdomovec není pejorativní, stal se synonymem pro zanedbaného, špinavého, zapáchajícího a obtěžujícího člověka, zejména muže. Lidé, pro něž se u nás vžilo označení „bezdomovci“, v České republice de iure neexistují. A v mezinárodním právu se pojmem bezdomovec (homeless) označuje cizinec, žijící na našem území bez povolení úřadů a bez státní příslušnosti. Pro člověka postrádajícího domov má odborná mluva termín „občan bez přístřeší“, který patří do skupiny „občanů společensky nepřizpůsobených“, což ovšem není právní vymezení. Z důvodu srozumitelnosti se však v této práci přidržíme pojmu bezdomovec ve smyslu občanů bez domova tak, jak se to vžilo.
Bezdomovec je člověk, kterého z různých důvodů postihlo společenské vyloučení a ztráta bydlení nebo který je touto ztrátou ohrožen, žije na veřejných místech či v neadekvátních bytových podmínkách. Nemít domov znamená postrádat místo, kde člověk obklopen láskou a péčí, kde se učí žít v lidské společnosti, přijímá určité hodnoty a osvojuje si nějaký životní styl.
Bezdomovectví je tedy společenský jev, kterému přechází jednání a procesy vedoucí ke ztrátě zázemí, životních jistot a ke společenskému vyloučení. Je to sociální situace vyvolaná odlišnými faktory. Je to způsob života charakterizovaný především absencí přijatelného bydlení, lze ho považovat za typ havarované životní dráhy, přičemž za havárii považujeme události, které zasahují do chodu života člověka podstatnou měrou a v relativně krátkém časovém úseku. Bezdomovectví svou podstatou vyhovuje definici sociální deviace, neboť je podstatnou odchylkou od normy. Lze je považovat také za poruchu sociálního fungování, tedy poruchu rovnováhy mezi kapacitou zvládání jedince a požadavky prostředí. Proto považujeme bezdomovce za osoby společensky nepřizpůsobivé, za nositele sociálního selhání, tedy společenského neúspěchu ohrožujícího svého nositele, případně další lidi. Existence bezdomovců je však také selháním veřejné a sociální politiky.
Bezdomovectví je více než nedostatkem přístřeší a více než chudobou, je součástí širšího procesu marginalizace založeného na neschopnosti bezdomovců participovat na způsobu života, který je standardní pro většinu populace. Marginalizací rozumíme odsouvání na okraj společnosti, vyloučení z účasti na životě společnost, ztrátu místa ve společnosti doprovázenou psychickým strádáním.
Sociální vyloučení je nerovnost v účasti na životě společnosti z důvodu nedostatku příležitostí, jde o nerovnost v přístupu k pěti základním zdrojům společnosti, jimiž jsou vzdělání, zaměstnání, zdravotní péče, bydlení a sociální ochrana.
Bezdomovectví je tradičně problémem velkých měst, lidé bez domova očekávají, že zde budou moci lépe uspokojit své základní životní potřeby, případně i najít práci, proto se zde shromažďují. U nás se s největší koncentrací bezdomovců potýká Praha, která je tedy nucena řešit problémy, které mají svůj původ v dalších regionech ČR. Do budoucna by tedy měla být věnována daleko větší pozornost informacím o původu bezdomovců tak, aby byla problematika řešena tam, kde vzniká.
Stát se bezdomovcem je snadné. Je to dáno tím, že příčin bezdomovectví je celá řada. Bezdomovci jsou velmi různorodí lidé z různých společenských vrstev, vyrůstali v různých rodinách, mají různý stupeň dosaženého vzdělání. Ze životních příběhů většiny lidí bez domova vyplývá, že ztráta domova je výsledkem spolupůsobení řady vnějších i vnitřních faktorů.
Vnější příčiny bezdomovectví jsou výsledkem interakce ekonomicko-politické situace země a celkového společenského klimatu. Příkladem je vysoká míra nezaměstnanosti, chudoba, finanční nedostupnost bydlení a diskriminace příslušníků etnických minorit.
Vnitřní příčiny bezdomovectví zahrnují materiální, vztahové a osobní podmínky jednotlivců a rodin. Lze si zde představit například nízký příjem, ztrátu zaměstnání, zadluženost, ztrátu bydlení atd. V zásadě lze bezdomoveckou populaci rozdělit do tří skupin:
Zjevní bezdomovci – osoby žijící na ulicích, na nádražích, ti, kteří vyhledávají ubytování v zimních noclehárnách, azylových domech, v noclehárnách zřizovaných městy nebo charitativními organizacemi. Ti však reprezentují pouze část obyvatel bez domova.
Skrytí bezdomovci – lidé bez přístřeší, kteří se z nějakého jen jim známého důvodu neobracejí na veřejné či charitativní služby, aby nalezli nocleh. Počet těchto osob může být značný hlavně v regionech, kde nabídka služeb je nedostačující. Tito lidé bydlí ve squatech, přespávají ve sklepích, domech určených k demolici, ve starých automobilech, kontejnerech, výměnících, ve stanech, v zemljankách, v kanálech, v lesích, v nejlepším případě přespávají různě po známých.
Potenciální bezdomovci – osoby, jejichž potřeby jsou úřadům buď neznámé, nebo známé jen částečně. Není vždy jednoduché určit přesně rozdíl mezi podmínkami života bezdomovců, kteří se obracejí na provozovatele ubytoven, a těch osob, které žijí v nejistých podmínkách nájemních bytů, často zdravotně závadných, v domech určených k asanaci či k demolici, v bytech provizorních, zchátralých a často přelidněných, v bytech sociálních, v holobytech, v podnájmech. Do této skupiny řadíme i ty, kteří čekají na propuštění z různých ústavů, vězení, na opuštění dětského domova, dále ty, kteří zvlášť nyní tvoří velkou skupinu migrační a exilní.
Ženy u nás tvoří 10-15 % bezdomovců. Věková struktura českých bezdomovců vypadá následovně: 4 % bezdomovců jsou ve věku 0-18 let, 9 % ve věku 18-25 let, 19 % ve věku 25-40 let, 28 % ve věku 40-50 let, 25 % ve věku 50-62 let a 15 % bezdomovců jsou starší 62 let.

Ve své bakalářské práci jsem se zaměřil na problematiku bezdomovectví na území Hlavního města Prahy se zvláštním zaměřením na tzv. Akční plán, který je metodikou a strategií budoucího postupu orgánů veřejné správy i charitativních spolků k řešení tíživých společenských dopadů fenoménu bezdomovectví.
Je všeobecně známo, že právě Praha musí čelit přítomnosti bezdomovců v mnohem větší míře než jakékoliv jiné město, a proto si toto téma jistě zasluhuje zvláštní pozornost.
Tato práce má v zásadě za úkol podat přehled o stávající situaci (bezdomovectví na území hlavního města), dále podat přehled fungujících opatření, institucí a zařízení, jejichž účelem je pomáhat bezdomovcům a v ideálním případě je znovu socializovat. Dlouhou dobu se na pražském magistrátu formulovaly nové zásady boje s bezdomovectví a vedle dlouho očekávaného zákonu o bezdomovectví (jehož schválení stále ještě není v dohlednu) můžeme pracovat s Akčním plánem, jehož rozbor tvoří třetí a zcela zásadní část této práce.
Při sběru a zpracovávání dat jsem se snažil pracovat nejen s odbornou literaturou, ale i dokumenty, které byly vydány či schváleny nejrůznějšími orgány veřejné správy, stranou nezůstaly ani aktuální znění právních předpisů a internet. Za největší výzvu do budoucna považuji právě předložení, projednání a schválení zákona o bezdomovectví, který by se mohl ukázat být mocným a účinným nástrojem v eliminaci tohoto problému.

Klíčová slova - Akční plán pro řešení bezdomovectví a legislativní rámec

Bezdomovectví, bezdomovectví v Praze, evidence sociálně slabých osob, patologie pražského bezdomovectví, centrum integrované pomoci bezdomovcům, sociální služby pro bezdomovce

Obsah - Akční plán pro řešení bezdomovectví a legislativní rámec

1. Úvod
2. Bezdomovectví – charakteristika
3. Bezdomovectví v Praze
3.1. Patologie pražského bezdomovectví
4. Akční plán a řešení otázky bezdomovectví v Praze
4.1. Mezinárodní spolupráce
4.2. Jednotná evidence sociálně slabých osob
4.3. Mobilní lékařská ambulance
4.4. Job místa
4.5. Úklidový tým
4.6. HOT LINE
4.7. Specializovaný sociálně-prevenční tým
4.8. Specializovaný tým městské policie
4.9. Centrum integrované pomoci bezdomovcům
4.10. Změny v systému financování poskytovatelů sociálních služeb
4.11. Organizace prevence proti vystěhování
5. Analýza legislativního rámce
6. Řešení problematiky bezdomovectví v zahraničí
6.1. Velká Británie
6.2. Německo
6.3. Irsko
6.4. Rakousko
6.5. Nizozemsko
7. Sociální služby pro bezdomovce v Praze
7.1. Poradenské služby
7.2. Kurátoři
7.3. Denní centra
7.4. Streetwork
7.5. Streetpapers
7.6. Ubytování
7.7. Zdravotní péče
8. Závěr
9. Použité prameny